Kapitola osmá
Dopisy plné lásky
Podzim 1860
Všechny tři děti už byly ve svých školách a Edward měl trochu problémy přizpůsobit se té nezvyklé situaci. Jane chtěla, aby začali cestovat, ale zjistil, že je to pro něj o tolik těžší, protože čekal na dopisy, které jak všichni slíbili, budou určitě posílat… Skoro každý den netrpělivě čekal na psaní alespoň od jednoho ze svých dětí a když dopis nedorazil, byl po zbytek dne nevrlý. Jejich každodenní procházky vedly směrem do Hay - na poštu. Jane se snažila rozptýlit tím, že se slečnou Ellisovou plánovaly na příští rok svatbu, ale připomněl jí, že když jsou dívky ve škole, tak svatba musí být jen o prázdninách, což je stejně ještě moc daleko.
„Ale miláčku, nemůžu uvěřit tomu, že jsi ten samý muž, který před lety říkal Lady Ingramové, že nemá rád děti…“
„To že jsem řekl ?“- protestoval a zamračil se na ní.
„Pojď, půjdeme se projít a podíváme se, jak se daří Adele a Thomasovi.“
To, v co Adele doufala se splnilo - byla opět těhotná, ale teď se cítila mnohem unavenější a bylo jí špatně - cítila se slabá a vyčerpaná.
„Je jí špatně proto, že je už na dítě stará, bude jí třiatřicet až se dítě narodí…“ - bručel Edward.
Když odvezli Helen do školy, setkali se i s učiteli, kteří byli nadšeni, že budou vyučovat sestru Elizabeth Rochesterové.
„Ooo, uvidíme, co budou říkat za týden nebo za dva - myslím, že budou mluvit jinak.“ - zamumlal tiše Edward a začal se usmívat - věděl, jaká jeho dcera je. Setkali se i s její spolubydlící, Emily Broderickovou - baculatou a nafoukanou dívkou, kterou Helen okamžitě nenáviděla a snažila se přemluvit rodiče, aby jí dali na jiný pokoj. Ale oznámili jí, že svět je plný lidí a že se musí naučit, jak s nimi vycházet, políbili jí, schovávali slzy za nucený úsměv a opustili svoji mladší dceru.
Od školy slečny Cheltenhamové jeli rovnou do St.Thomas Hopital, kde měla školu slečna Nightingaleová. S obavami sledovali sestry, které se zarputilým výrazem přecházely halou v naškrobených uniformách a hrozivé řady dětských lůžek, které byly vidět ve velkém pokoji. Edward i Jane byli nervózní, ale Elizabeth vypadala šťastně a nadšeně - ale slzy tekly všem, když se loučili. Zpáteční cesta byla tichá a smutná. Teď už mohli jen čekat na dopisy, které budou jediným spojením s jejich dětmi…
V září odjel i Ned a krátce potom odjela Jane i s Edwardem do Ferndeanu, aby mohli zkontrolovat svůj další majetek a zavzpomínat na minulost. Chodili na dlouhé procházky, navštěvovali nájemnce, pracovali v domě, smáli se a povídali si - bez starostí, že by je zaslechly děti nebo zaměstnanci. Milovali se častěji než doma, většinou v jejich staré posteli. Jen jednou když nepřekonali vzájemnou touhu a milovali se na starém zaprášeném koberci u krbu - ale to pak oba dva kýchali a nemohli se přestat smát. Byla to báječná dovolená a když se vraceli do Thornfieldu, cítili se svěží a šťastnější.
Na Vánoce přijely děti domů a uspořádala se velká oslava, na které byla i Mary Ellisová a její rodiče, Diana a Arthur Fitzjamesovi a Marie a William Whartonovi s dětmi.
Začátkem ledna zůstala Jane u Adele a pečovala o ní - byla upoutána na lůžko kvůli potížím v těhotenství a Edward zatím odvezl dívky zpátky do Londýna. Tentokrát jela kočárem jen Elizabeth, zatímco on a Helen jeli na koni. Když dojeli do Londýna, byl unavený a bolelo ho celé tělo, ale nikdy by to před nimi nepřiznal…
Miss Helen Rochesterová
Akademie pro mladé dámy
25 Clapham Street
Kensington, Londýn
Pan a Paní Rochesterovi
Thornfield Hall
Derbyshire
19.ledna 1861
Nejdražší maminko a tatínku,
šťastné narozeniny, tati. Doufám, že ti maminka připravila nějaké překvapení, uvařila nějaké speciální jídlo a dostal jsi dort se svíčkami. Strašně ráda bych ti dala pusu na tvář. Stýská se mi po vás, strašně moc, ale jsem ráda, že jsem si mohla odvézt svého koně, Daisy, a nevím, jak moc ti poděkovat, tati.
Je nás tady pět, které jezdíme na koni a čtyři z nás tu mají vlastní koně. Sarah je nejlepší jezdkyně, jakou znám. Je to moje přítelkyně a už jezdím mnohem lépe, než dřív. Nejsme sice spolu na pokoji, ale už jsme podaly žádost, aby to tak v příštím ročníku mohlo být. Emily není zas tak moc zlá, jak jsem si myslela, ale je strašně rozmazlená a líná a budu šťastná, až jí nebudu mít ve svém pokoji.
Nemám ráda školu - všechno, co čteme v literatuře, jsem už četla - vždyť víš, mami... Francouzsky už mluvím docela dobře a to i díky pomoci maminky, ale slečna učitelka se rozhodla, že od příštího roku budu studovat latinu - tak, jako Elizabeth… Myslím, že učitelé jsou trochu zklamaní, že nejsem taková, jako byla ona. Vím, že je mnohem laskavější a hodnější než já, ale si nemůžu pomoct - musím být prostě Helen!
Moc se mi po Lizzi stýská a ráda bych jí zase viděla. Jednou mě tam slečna Cheltenhamová vzala na návštěvu a doufám, že brzy to udělá znovu. Moc ráda bych jí navštěvovala - klidně každou neděli, ale samotnou mě nechtějí pustit.
Už musím končit - miluji vás tatínku a maminko a zase brzy napíšu. Chybíte mi...
Vaše Helen Maria Rochesterová
PS. Vidíte, jakou jsem nakreslila krásnou sedmikrásku nad „i“ v mém jméně? To je díky za koně a za to, že jsem tak šťastná, že je tu se mnou.
Edward se usmál, když četl dopis od své dcery - napsaný velkými, ozdobnými písmenky a prohlížel si její kresbu. Pak vytáhl kapesník a vysmrkal se. Dopis od Elizabeth byl naopak psaný jejím drobným a úhledným písmem.
Miss Jane Elizabeth Rochesterová
Studentská kolej
St. Thomas Hospital
Southwark, Londýn
Pan a Paní Rochesterovi
Thornfield Hall
Derbyshire
16.března 1861
Moji drazí rodiče,
počasí v Londýně je stále vlhké a studené, ale nebojte se, já jsem v teple. Poděkujte Adele za krásné vlněné ponožky, které mi poslala a řekněte jí, že je neustále nosím. Je mi líto, když jsem si přečetla, že je pořád v posteli, ale vím, že jestli to řekl doktor Carter, musí ho poslechnout. Je skvělé, že jeho synové převzali jeho praxi.
Musela jsem se smát, když jsi mi psala, jak Adele teď plete a plete, jen aby se nějak zabavila. Ptali jste se, jak probíhá výuka mimo školu, když jsem se už stala sestrou. Jsem moc ráda, je to zajímavá a krásná práce.
A teď, mami a tati, nezlobte se, ale asistovala jsem u první operace - byla jsem nejdřív docela nervózní, jestli nedělám něco špatně. Byla to mladá dívka, dvanáct let a zachytila se rukou za nějaký stroj v továrně. Museli jsme jí amputovat část ruky, ale naštěstí dostala chloroform, takže byla během operace v bezvědomí. Povídala jsem si s ní, když se probrala a ležela na pokoji - o tobě, tatínku, jak jsi také přišel o část ruky a přesto je jen velmi málo věcí, které bys nemohl dělat. Chudinka, zdála se tak vyděšená - byla sama, celá její rodina pracuje a nikdo za ní nechodil na návštěvu, bylo mi jí moc líto. Jsem ráda, že existuje nějaké hnutí, které omezuje dětskou práci v továrnách. Vím, že některé rodiny mají opravdu těžký život, ale děti by měly být ve škole a ne pracovat v továrnách. Spousta lidí o tom ani neví, ale já jsem viděla, jak ty děti tvrdě pracují. Vím, i v Derbyshire pracují, ale alespoň na farmách a na čerstvém vzduchu a ne jako tady ve městě. Mám pocit, že to není správné. Musím už končit, abych stihla dopis odeslat.
Moc se mi po vás stýská - kéž bych mohla být na dvou místech současně - s vámi i tady ve škole.
Mám vás ráda.
Elizabeth
„Je celá po tobě…“ - usmíval se, když dopis dočetl. Občas psal i Ned, ale pokaždé to byly stejné klikyháky, ale už s mnohem lepším pravopisem, než dřív.
Edward Eyre Rochester
Magdalen College
University of Oxford
Oxford
Pan a paní Rochesterovi
Thornfield
Derbyshire
Anglie
31.května 1861
Milá maminko a tatínku,
doufám, že se máte dobře a jste zdraví. Naštěstí už bude brzy léto a moje studium na škole bude skončeno (díkybohu). Mary mi často píše a probíráme spolu nadcházející svatbu a popravdě řečeno, je mi jedno, jaké budou ubrusy na svatebním stole nebo jaké bude jídlo. Budu šťastný, až budeme svoji. Je neuvěřitelné, že už za dva měsíce budeme manželé a na cestě do Irska - na líbánky.
Maminko, byl bych ti opravdu vděčný, kdyby sis promluvila s Helen - nechce si na sebe obléct šaty pro družičku, které jí Mary vybrala. Prosím, zkus jí přesvědčit, ať se nevzpírá.
A co zprávy z domova? Adele a Thomas mají dvojčata - to je neuvěřitelné, kdo by si to kdy pomyslel? Thomas mi psal, že jsou jako dva hrášky v lusku a přibírají na váze a rostou jako z vody. Jsem rád, že se malému Jacobovi a Josephovi daří dobře a chudák Emma - je teď jediná holčička - má doma tři bratry.
Odsud ze školy nemám žádné novinky, jen se dost diskutuje o otroctví a o právech států. Těším se, až si na tohle téma popovídáme s tatínkem. Těším se, až se s vámi opět uvidím a posílám gratulaci, vím, že za pár týdnů budete mít výročí - dvacetčtyři let manželství a doufám, že Mary i já budeme mít také takové štěstí.
Mám vás moc rád.
Ned
„Hmmm, vsadím se, že slečna Ellisová dostává pětkrát víc dopisů než my.“
„To je dost pravděpodobné, miláčku…“
A skutečně, Edward a Jane nebyli jediní, kdo dostávali od Neda dopisy…
Edward Eyre Rochester
Magdalen College
University of Oxford
Miss Mary Ellisová
Millcote, Derbyshire
20.června 1861
Má lásko,
sedím u světla z jedné svíčky, dívám se na měsíc a přemýšlím, jestli i ty děláš totéž. Nebo snad hluboce spíš? Vidím tě před sebou - tvoje krásné vlasy rozprostřené na polštáři. Sníš o mě? Píšeš, že mám asi moc práce a že na tebe nemám čas, ale ujišťuji tě, že jsi moje jediná láska a všechny moje myšlenky se točí kolem tebe. Nemohu uvěřit, že za pouhé tři týdny budu doma a za měsíc a něco budeme manželé - chtěl bych, abys byla šťastná a budu snažit, abys opravdu byla.
Miluji tě z celého srdce.
Tvůj Ned
Žádné komentáře:
Okomentovat