Edward Rochester - IV. - 5. kapitola

Kapitola pátá

Od Jane Rochesterové Dianě Fitzjamesové

Paní Diana Fitzjamesová

25 Watt Road

Hebden Bridge

West Yorkshire

                                                                                                                                           18.května 1860

Moje drahá Diano,

s radostí jsem si přečetla tvůj včerejší dopis a slíbila jsem si, že odpovím co nejdříve. Jak asi tušíš, poslední rok, co jste cestovali po Indii, jsme o vás s Mary měli obavy. Samozřejmě jsme i trošku záviděly, když jsme si představily ty pohádkové památky, které jste jistě viděli. Jak píšeš, cestování je pro vás kompenzace za to, že nemáte děti, ale stejně jsem ráda, že jste se bezpečně vrátili domů. Mám také radost, že se vrátíš zpátky na Moor House a pak nás konečně zase navštívíte.

Ptala ses, co je u nás nového? V porovnání s vámi je náš život v Thornfieldu celkem nudný - nedá se vůbec mluvit o nějakém dobrodružství, jako ve vašem případě.

Ned dokončil třetí ročník studia na Oxfordu a oznámil nám, že by chtěl ukončit studium a oženit se. Edward byl rozzlobený, ale nechala jsem je oba dva o samotě, aby si to vyříkali - i když to nakonec skončilo hádkou. Edward to těžce nese, protože se vždy snažil s Nedem jednat jako s přítelem, ale zatím se mu nepodařilo přesvědčit ho k dokončení studia. Ned oponuje tím, že mu stačí to, co umí. Baví ho historie a často spolu o ní diskutovali a udivují mě jeho znalosti. Dost dobře se orientuje v účetnictví, i když ve škole v matematice moc neprospíval, což Edwarda trochu trápilo, protože on byl vždycky pyšný na svoje dobré známky ve škole. Mám trochu strach i z plánovaných zásnub - slečna Mary Ellisová je velmi příjemná mladá dáma, ale mám strach, že je trochu přelétavá a má zájem jen sama o sebe. Ale je pravda, že jsem zatím neměla moc možností ji blíže poznat. Jen jednou s ní Ned přišel na návštěvu. Její otec vlastní továrnu na sklo a zaplatil jí dobré vzdělání a teď, když školu ukončila, přesvědčila Neda, že by se měli vzít.

Jak jsem psala, Edward byl rezolutně proti - dokud neskončí Ned studia, nechce to dovolit. Dovedeš si představit tu ponurou atmosféru, která tu vládla. Vím, že pro zamilované je rok strašně dlouhá doba, ale v tomhle směru stojím za svým mužem.

Příští týden přijede domů Elizabeth - je ve škole Miss Cheltenhamové a když se rozhodla, že tam bude studovat, oplakala jsem to. Je to tak daleko a domů jezdí velmi málo. Bála jsem se o její zdraví, které nikdy nebylo docela v pořádku, ale zdá se být spokojená. Má velký zájem o historii, i když se musím přiznat, že jsem jednou u její přednášky o válce usnula. Poslední dobou se zvlášť zajímá o Florence Nightingaleovou a její ošetřovatelské metody a čte všechny noviny, kde se o ní píše. Zatím mám dojem, že v jejím životě neexistuje žádný mladý muž a když jsem zavedla debatu na tohle téma, vypadala celkem lhostejně. Nemá ani moc zájem chodit do společnosti, což mě docela mrzí - je moc samotářská na dívku jejího věku...

Nedávno mě rozesmála jedna žena, která řekla, že jsem sama učila svoje děvčata jen proto, aby k nám nepřišla žádná vychovatelka, do které by se mohl pan Rochester zamilovat. Edwardovi trvalo snad celý večer, než se přestal smát, když jsem mu to řekla… Ti, kdo chtějí roznášet drby, nikdy neuvěří pravdě - nechtěla jsem najmout vychovatelku ne proto, že bych měla strach, že přijdu o svého manžela, ale nechtěla jsem přijít o společnost svých dětí.

Helen je už třináct a je strašně upovídaná - mám pocit, že se nikdy nezastaví. Nedovedu si představit, že už i ona brzy nastoupí do internátní školy pro mladé dámy. Elizabeth se kdysi obávala prvního dne v nové škole, ale Helen je tak nebojácná, že mám pocit, že se nebojí vůbec ničeho. Minule dost rozzlobila Neda, když imitovala jeho lásku, slečnu Ellisovou, ale bylo to tak trefné, že jsme se i my ostatní museli smát. Ze všeho nejraději má koně a vždycky, když jí hledáme, víme, že je dole ve stáji. Edward je šťastný, že jedno z jeho dětí s ním sdílí společnou lásku ke koním. Ned je dobrý jezdec, ale nemiluje koně tak, jako ona a Elizabeth je po mě - moc koním nedůvěřuje.

Ptala ses na Adele - jsem ráda, že je jí lépe, bála jsem se o ní, poté, co přišla o malého Henryho, ale naštěstí měla ještě Thomase a ten jí pomohl snášet to trápení lépe. Malému Tomovi je nyní sedm a před čtyřmi lety se jim narodila Emma. Jsou to naprosto úžasné děti a my s Edwardem je bereme jako opravdová vnoučata. Jsem ráda, že se já i Edward těšíme dobrému zdraví - říká, že i když je mu jedenašedesát, cítí se tak maximálně na padesát. Je velmi zaneprázdněný obchodními záležitostmi a já se teď, po smrti jeho správce, starám o smlouvy s některými nájemníky. Ferndean je opuštěný, domovník zemřel a ani jednomu z nás se nechce dům prodat - je to náš první společný domov, takže kdykoliv byste si chtěli odpočinout v klidu a o samotě, klidně napište, nechám pro vás všechno připravit. Máme také novou hospodyni a tak je tady takové malé pozdvižení. Snažíme se vzájemně se přizůsobit, ale celé nám to tady převrátila vzhůru nohama. Marie je velmi osamělá - John před několika měsíci zemřel a já mám pocit, jako bychom ztratili člena rodiny. Jejich děti si ji chtějí vzít k sobě, ale já jsem ráda, že se rozhodla zůstat u nás.

Prosím, pozdravuj Marii a že mi musí brzy napsat (proboha, kolik Marií budeme mít v rodině, pokud se Ned ožení se slečnou Ellisovou…) a těším se, že se přijedete podívat.

Jane