Během těch několika příštích dnů jsem měla možnost poznat, jaká Blanche doopravdy je. Byla sice krásná, ale velmi rychle jsem si všimla, že je chladná a zlá. Byla nepříjemná na všechny kolem sebe - na svoji matku, sestru, na mě (ale mě to bylo jedno), na paní Fairfaxovou a zejména na Adele. Také jsem na ní přestala žárlit - vím, zní to vtipně, ale ona si to nezasloužila… Když jsem na ní zpočátku žárlila, myslela jsem si, že je lepší, než já, ale teď vím, že není… I když je nápadně krásná, tak doopravdy je drzá, falešná a zlá. Neměla ani jednu jedinou svojí myšlenku, opakovala jen názory a pocity, které vyjadřovali lidé kolem ní. Jsem si jistá, že jsem nebyla jediná, kdo jí takhle zkoumavě pozoroval a všímal si jejích vlastností…
Pan Rochester nevypadal jako někdo, kdo je do Blanche zamilovaný. Ano, občas jí políbil, ale bez nadšení a s takovým zvláštním úsměvem. Jsem si jistá, že spolu v té době ani nespali, protože jeho ložnice je kousek od té mojí a Blanche spala o patro výš - jsem velmi citlivá na zvuky a jsem si jistá, že jsem nikdy v noci neslyšela, že by se některý z nich plížil do pokoje toho druhého… Pak mi došlo, že jí nemá doopravdy rád... Ale proč si jí tedy chce brát?
Právě jsem skončila s Adelinou výukou, když jsem zaslechla zvonek u dveří. Chystla jsem se jít otevřít, ale pan Rochester tam byl jako první. Chtěla jsem se otočit a odejít, když jsem uslyšela známý hlas - byl to ten muž, který se s panem Rochesterem hádal na slavnostní večeři. Schovala jsem se za roh.
„Co chceš, Masone? Říkal jsi do konce měsíce…“
„Nejsem tady kvůli tomu… Chci se podívat na sestru…“
„Zůstaň tady, zavolám Grace…“ zamračil se pan Rochester.
Odešel po schodech nahoru a já jsem vyšla zpoza rohu. Ztratila jsem nad sebou kontrolu a prostě jsem panu Masonovi musela vytknout jeho chování, kterého jsem byla svědkem.
„Dobrý večer, pane. Jak se opovažujete sem přijet po tom všem, co jste předvedl v klubu? Proč nemůžete nechat pana Rochestera na pokoji?“
Mason se na mě podíval, zkoumal mě pohledem a rozesmál se. Pak zvedl hlavu a řekl.
„Edwarde, odvolej si tu tvojí holku… Je to další z těch kurev, které máš?“
Ani pořádně nevím, co se stalo, ale najednou letěl Mason ze schodů dolů a pan Rochester ho mlátil pěstmi do obličeje. Křičela jsem a pokoušela je od sebe odtrhnout. Všichni dole v saloně slyšeli ten rozruch a vyběhli ven. Charlesi Eshtonovi se podařilo vyrvat Masona zpod Rochesterových pěstí.
„Uklidněte se, vy dva…“
„Toho budeš litovat, Edwarde!“
„Jdi do prdele, Masone…“
„Ještě uvidíš… Doufám, že ti to stálo za to!“
„Vypadni a jestli tě ještě někdy uvidím v mém domě nebo na mém pozemku, nechám tě zatknout…“
„To neuděláš, protože já nechám zavřít tebe! Mám svědky na to, co se mi tady stalo…“
Rozhlížel se kolem sebe. Obrátil se ke mně… Zavrtěla jsem hlavou.
„Ale já jsem nic neviděla, pane. Viděla jsem jen, jak jste uklouzl a spadl ze schodů.“
Vztekle odešel a zabouchl dveře.
Ruka pana Rochestera byla oteklá, tak jsem běžela do kuchyně pro sáček s ledem a ručník. Když jsem se vrátila, byl pryč - viděla jsem ale otevřené dveře od jeho pracovny. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Seděl u stolu a vedle něj stál Charles Eshton.
„Nemůžeš se od něj pořád nechat vydírat, Edwarde… Nikdy to neskončí…“
„Já to vím, ale co mám dělat?“ Pak si všiml, že stojím u dveří.
Pan Rochester nevypadal jako někdo, kdo je do Blanche zamilovaný. Ano, občas jí políbil, ale bez nadšení a s takovým zvláštním úsměvem. Jsem si jistá, že spolu v té době ani nespali, protože jeho ložnice je kousek od té mojí a Blanche spala o patro výš - jsem velmi citlivá na zvuky a jsem si jistá, že jsem nikdy v noci neslyšela, že by se některý z nich plížil do pokoje toho druhého… Pak mi došlo, že jí nemá doopravdy rád... Ale proč si jí tedy chce brát?
Právě jsem skončila s Adelinou výukou, když jsem zaslechla zvonek u dveří. Chystla jsem se jít otevřít, ale pan Rochester tam byl jako první. Chtěla jsem se otočit a odejít, když jsem uslyšela známý hlas - byl to ten muž, který se s panem Rochesterem hádal na slavnostní večeři. Schovala jsem se za roh.
„Co chceš, Masone? Říkal jsi do konce měsíce…“
„Nejsem tady kvůli tomu… Chci se podívat na sestru…“
„Zůstaň tady, zavolám Grace…“ zamračil se pan Rochester.
Odešel po schodech nahoru a já jsem vyšla zpoza rohu. Ztratila jsem nad sebou kontrolu a prostě jsem panu Masonovi musela vytknout jeho chování, kterého jsem byla svědkem.
„Dobrý večer, pane. Jak se opovažujete sem přijet po tom všem, co jste předvedl v klubu? Proč nemůžete nechat pana Rochestera na pokoji?“
Mason se na mě podíval, zkoumal mě pohledem a rozesmál se. Pak zvedl hlavu a řekl.
„Edwarde, odvolej si tu tvojí holku… Je to další z těch kurev, které máš?“
Ani pořádně nevím, co se stalo, ale najednou letěl Mason ze schodů dolů a pan Rochester ho mlátil pěstmi do obličeje. Křičela jsem a pokoušela je od sebe odtrhnout. Všichni dole v saloně slyšeli ten rozruch a vyběhli ven. Charlesi Eshtonovi se podařilo vyrvat Masona zpod Rochesterových pěstí.
„Uklidněte se, vy dva…“
„Toho budeš litovat, Edwarde!“
„Jdi do prdele, Masone…“
„Ještě uvidíš… Doufám, že ti to stálo za to!“
„Vypadni a jestli tě ještě někdy uvidím v mém domě nebo na mém pozemku, nechám tě zatknout…“
„To neuděláš, protože já nechám zavřít tebe! Mám svědky na to, co se mi tady stalo…“
Rozhlížel se kolem sebe. Obrátil se ke mně… Zavrtěla jsem hlavou.
„Ale já jsem nic neviděla, pane. Viděla jsem jen, jak jste uklouzl a spadl ze schodů.“
Vztekle odešel a zabouchl dveře.
Ruka pana Rochestera byla oteklá, tak jsem běžela do kuchyně pro sáček s ledem a ručník. Když jsem se vrátila, byl pryč - viděla jsem ale otevřené dveře od jeho pracovny. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Seděl u stolu a vedle něj stál Charles Eshton.
„Nemůžeš se od něj pořád nechat vydírat, Edwarde… Nikdy to neskončí…“
„Já to vím, ale co mám dělat?“ Pak si všiml, že stojím u dveří.
„Jane, je mi líto, co říkal…“
„Nemáte čeho litovat. Přinesla jsem vám trochu ledu na tu zraněnou ruku.“
Usmál se a zavrtěl hlavou.
„Vím, že jsem to řekl už jednou, ale co bych si bez tebe počal…“
Podíval se na Eshtona. „Charlesi, můžeš nás nechat chvíli o samotě?“
Když za sebou zavřel dveře, zeptala jsem se.
„Co měl pan Mason na mysli tím, když říkal, jestli jsem jedna z těch vašich kurev?“
Povzdychl si a sklonil hlavu.
„Jane, těch posledních deset let bylo dost těžkých… Po fiasku s Celine jsem měl několik dalších vztahů, ale dopadlo to vždycky špatně. Ale jsem jen člověk a mám svoje potřeby… Tak jsem platil za to, abych svoje potřeby uspokojil…“
„Takže jinými slovy, spal jste s prostitutkami?“
Zavrtěl hlavou.
„Ne s prostitutkami, byly to kurtizány z vyšších tříd. Velmi okouzlující, vzdělané ženy, které jsou placené jako společnice. Bylo to pro mě takhle lepší, protože jsem se nemusel citově vázat. Nejdřív to byl dobrý nápad, jistě, sex byl fantastický, ale chyběly pocity, které k tomu patří. To, co se děje po milování - mazlení, škádlení, usínání si společně v náručí... Tohle všechno bylo vyloučené, alespoň pro mě… Byl jsem jen klient a takhle jsem je i bral. Ale pořád jsem měl pocit, že chci mít někoho blízkého, někoho milovat, někoho, komu by na mě záleželo... Takže proto jsem ukočil styky s nimi a vrátil se sem, domů. To je také důvod toho, že jsem se opil ten večer v baru, když jsme se poprvé setkali - snažil jsem se zapomenout na to, co jsem dělal předtím a zpil se do bezvědomí... A Mason chce teď všechny tyhle informace dát do novin…“
„Bojíte se, jaký to bude mít dopad na vaše obchodní partnery?“
Podíval se na mě.
„Toho jsem se obával dřív, ale… Teď mi záleží už jen na tom, co si o mě bude myslet jedna jediná osoba…“
„Jsem si jistá, že Blanche vám porozumí, když jí to vysvětlíte tak, jako mě…“
„Ne, Jane, počkej, já mám na mysli….“
„Nemáte čeho litovat. Přinesla jsem vám trochu ledu na tu zraněnou ruku.“
Usmál se a zavrtěl hlavou.
„Vím, že jsem to řekl už jednou, ale co bych si bez tebe počal…“
Podíval se na Eshtona. „Charlesi, můžeš nás nechat chvíli o samotě?“
Když za sebou zavřel dveře, zeptala jsem se.
„Co měl pan Mason na mysli tím, když říkal, jestli jsem jedna z těch vašich kurev?“
Povzdychl si a sklonil hlavu.
„Jane, těch posledních deset let bylo dost těžkých… Po fiasku s Celine jsem měl několik dalších vztahů, ale dopadlo to vždycky špatně. Ale jsem jen člověk a mám svoje potřeby… Tak jsem platil za to, abych svoje potřeby uspokojil…“
„Takže jinými slovy, spal jste s prostitutkami?“
Zavrtěl hlavou.
„Ne s prostitutkami, byly to kurtizány z vyšších tříd. Velmi okouzlující, vzdělané ženy, které jsou placené jako společnice. Bylo to pro mě takhle lepší, protože jsem se nemusel citově vázat. Nejdřív to byl dobrý nápad, jistě, sex byl fantastický, ale chyběly pocity, které k tomu patří. To, co se děje po milování - mazlení, škádlení, usínání si společně v náručí... Tohle všechno bylo vyloučené, alespoň pro mě… Byl jsem jen klient a takhle jsem je i bral. Ale pořád jsem měl pocit, že chci mít někoho blízkého, někoho milovat, někoho, komu by na mě záleželo... Takže proto jsem ukočil styky s nimi a vrátil se sem, domů. To je také důvod toho, že jsem se opil ten večer v baru, když jsme se poprvé setkali - snažil jsem se zapomenout na to, co jsem dělal předtím a zpil se do bezvědomí... A Mason chce teď všechny tyhle informace dát do novin…“
„Bojíte se, jaký to bude mít dopad na vaše obchodní partnery?“
Podíval se na mě.
„Toho jsem se obával dřív, ale… Teď mi záleží už jen na tom, co si o mě bude myslet jedna jediná osoba…“
„Jsem si jistá, že Blanche vám porozumí, když jí to vysvětlíte tak, jako mě…“
„Ne, Jane, počkej, já mám na mysli….“
V tu chvíli vešla Blanche Ingramová do pracovny…
„Och, Edwarde, slyšela jsem, co se stalo! Nemůžu tomu uvěřit, jak se vůbec opovážil sem vkročit, ten příšerný člověk…“
Přešla k němu, posadila se na stůl a začala ho hladit po vlasech - brala jsem to jako můj pokyn k odchodu…
„Och, Edwarde, slyšela jsem, co se stalo! Nemůžu tomu uvěřit, jak se vůbec opovážil sem vkročit, ten příšerný člověk…“
Přešla k němu, posadila se na stůl a začala ho hladit po vlasech - brala jsem to jako můj pokyn k odchodu…
Žádné komentáře:
Okomentovat