Mary, já a Diana jsme se staly nerozlučnými přítelkyněmi, snídaly jsme spolu, obědvaly, jen Diana chyběla při večeři, protože byla zaneprázděná kurzy ošetřovatelství, které vedla. Chodily jsme společně do kina i do divadla, na nákupy, až nám John začal říkat Tři mušketýři.
Užívala jsem si vysokoškolského života a myslím, že se studiem jsem na tom byla opravdu dobře, ale strašně mi chyběl Edward. Povídali jsme si skoro každý den přes počítač, psali si a telefonovali, ale nic nemohlo nahradit jeho doteky a polibky. Strávila jsem mnoho osamělých nocí ležením na posteli, zíráním do stropu, zatímco jsem toužila cítit jeho ruce a rty na svém těle.
John mi nabídl, jestli bych nechtěla od příštího semestru působit jako poradkyně v asistenčním centru. Byla jsem tou nabídkou našená, že jsem to hned zavolala Edwardovi. Vzal telefon ihned a slyšela jsem kromě jeho hlasu i další, smích a hovor, cinkání talířů. Byl v restauraci na nějaké obchodní večeři. Měl z té nabídky radost a řekl, že je šťastný spolu se mnou. Věděl o mém vztahu k Riversově rodině a byl rád, že se mám o koho opřít, když je mi občas těžko. Bohužel mi sdělil, že na Den díkůvzdání nemůže odletět domů a když mi to řekl, měla jsem pocit, že se mi chce umřít…
Těšila jsem se na několik společně strávených dní a nocí a teď mi bylo do breku. Ani se mi nechtělo na svátek do Thornfieldu, když tam Edward nebude, ale věděla jsem, že Adele a paní Fairfaxová na mě čekají. S těžkým srdcem jsem vyjela a pozdě odpoledně jsem dorazila domů.
Adele jsem uviděla hned na příjezdové cestě a vypadala úžasně. Myslím, že vyrostla o několik centimetrů od srpna, kdy jsem jí viděla naposledy. Když jsem vylezla z auta, hned mě objala a políbila na tvář.
Paní Fairfaxová stála ve dveřích kuchyně, ruce bílé od mouky, ale bylo mi to jedno. Dala jsem jí obrovskou pusu a pak jsem si šla odnést zavazadla do svého pokoje. Když jsem vybalila, tak jsme si celý zbytek dne povídaly, seděly u krbu a pily čaj, smály se a sdělovaly všechny novinky za tu dobu, co jsme se neviděly. Večer, když jsem už byla doopravdy unavená po náročném dni, jsem se snažila usnout, ale nešlo to. Vlezla jsem si tedy do Edwardova pokoje do jeho postele. Byla čistě povlečená, tak nevoněla jako on, ale i tak jsem vzdáleně cítila jeho přítomnost. Zavřela jsem oči a bylo to, jako kdyby byl se mnou.
Celý další den jsem strávila s Adele. Uvědomila jsem si, jak moc mi chyběla - tolik vyrostla a měla jsem pocit, že je to spíš moje sestřička, než moje žákyně. Odpoledne jsme strávily nakupováním, což byla stále její nejmilejší činnost.
V neděli večer jsem se už musela vrátit zpátky do školy, protože v pondělí jsem měla zkoušky. Doopravdy se mi nechtělo je opouštět, ale musela jsem, ale za chvíli budou Vánoce a zase se uvidíme…
Zkouškové období rychle uběhlo, známky jsem měla výborné a zároveň jsem začala s Johnovou pomocí pracovat jako poradkyně a pomáhala mu s papírováním, ale necítila jsem se po jeho boku pohodlně. Byl studený, odměřený a každé odpoledne mě nutil do práce tak, že jsme občas končili až večer…
Naštěstí se rychle blížily Vánoce a dva dny předem jsem odjela na prázdniny do Thornfieldu. Edward měl v plánu přijet až na Štedrý den, tak jsme s Adele měly dost času na to, abychom odzobily sál a knihovnu.
Paní Fairfaxová nechala přinést obrovský strom a pak jsme ho společně zdobily. Zábradlí, parapety a krbovou římsku jsme také oblékly do vánočního a když jsme večer skončily a hodily do krbu bylinky, které vydávaly lahodné vánoční aroma, celý dům byl připravený pro návštěvu Santa Clause…
Na Štědrý den ráno jsem volala Edwardovi a zdálo se, že letadla budou mít zpozdění, kvůli počasí. Říkal, že se pokusí přiletět soukromým letadlem, aby to do večera stihl, ale nedával tomu moc naději... Hlas se mi zlomil, když jsem si uvědomila, že večer nebude doma…
Byla jsem nešťastná a najednou jsem celou tu sváteční atmosféru nemohla snést. Paní Fairfaxová připravila štědrovečerní večeři, ale moc jsem nejedla. Edwardova prázdná židle mi pořád připomínala, jak moc mi chybí. Když jsme dojedly, pomohla jsem s úklidem a šla do svého pokoje spát.
Santa Claus přijel v noci, protože když jsem se ráno probudila, Adele skákala po mojí posteli a honila mě, abych se šla podívat dolů pod stromeček…
Myslela jsem si, že konečně dorazil Edward, ale místo něj tam čekala jen hromada dárků. Adele viděla, že mám ze samého zklamání slzy na krajíčku a nasadila mi na hlavu tu hloupou červenou santaclausovskou čepici.
„Vezmi si tohle, budeš se cítil líp.“
A pak se hned pustila do rozbalování dárků. Neměla jsem chuť rozbalovat ty pro mě, protože to jediné, co jsem chtěla, mi Santa nepřinesl, ale nechtěla jsem být nezdvořilá. Paní Fairfaxová mi dala krásný župan a dárkovou poukázku na učebnice a Adele růžový kašmírový svetr a zlaté naušnice.
Pak jsem našla dárky od Edwarda - poznala jsem, že jsou od něho jen proto, že byly zabalené stejně tak, jako fotoaparát, který mi dal, než jsem nastoupila do školy… Opatrně jsem otevřela první krabici - bylo tam první vydání „Wuthering Heights“ z roku 1848. Věděl, že mám ráda gotické romány sester Brontëových. Dále jsem od něj dostala parfém, nádherné kozačky spolu s odpovídající kabelkou, diamantové naušnice a dvě krabičky, na kterých bylo napsáno „Otevřít až v soukromí…“ Nakonec ještě poukazy na víkend do lázní - pro dva…
Znovu jsem měla pocit, že začnu brečet, když v tom mi zazvonil telefon. Na displeji bylo Edwardovo číslo, tak jsem vyšla ven z pokoje, abychom měli trochu soukromí. Jeho hlas zněl opravdu vesele.
„Veselé Vánoce, miláčku. Jak se ti líbily dárky? Nezapomněl Santa na něco?“
„To jediné, co jsem doopravdy chtěla, tady není…“
Byl opravdu překvapený.
„A co to je? Myslím, že jsi byla moc hodná. Na co Santa Claus zapomněl?“
„Na tebe… Ty jsi to jediné, co jsem chtěla. Těšila jsem se na naše první společné Vánoce…“ brečela jsem do telefonu…
V té chvíli jsem ucítila ruku, která mě vzala kolem pasu a slyšela jsem…
„Miluju tě…“
Otočila jsem se a Edward stál za mnou a smál se. Skočila jsem mu kolem krku a líbala ho.
„Kdy jsi přijel? Jak jsi se sem dostal?“
„Přijel jsem ve dvě hodiny v noci, chtěl jsem ti udělal extra veselé Vánoce…“
Rozhlédla jsem se a uviděla paní Fairfaxovou a Adele, jak stojí ve dveřích, pozorují nás a usmívají se.
„Vy dvě jste to věděly?“ Zeptala jsem se jich.
Obě pokývaly hlavou a smály se.
„Ani nevíš, jak pro mě bylo těžké nevejít do tvých dveří a neprobudit tě… Stál jsem za nimi skoro půl hodiny, než jsem odešel do svého pokoje.“
Bylo mi to jedno, hlavně že jsme byli konečně spolu…
„Mám pro tebe ještě jeden dárek, ale ten ti můžu dát jen nahoře v ložnici…“ Pošeptal mi do ucha, vzal mě za ruku a odváděl po schodech nahoru. Adele za námi volala.
„Já chci taky vidět ten dárek, který jí dáš… Strýčku, proč nám ho nechceš taky ukázat?“
Paní Fairfaxové se nějak podařilo se nesmát a odpověděla jí.
„Někdy dospělí obdarovávají sami sebe a nepotřebují u toho nikoho dalšího, když si dárky rozbalují...“
Adele chvíli mlčela a pak si povzdechla.
„On jí nic nedá, že jo? To, co jí chce dát, je on sám… Proč tohle dospělí říkají, když chtějí mít sex?“
Paní Fairfaxová zrudla a pak se zakoktala.
„Pojď dovnitř a otevřeš si zbytek toho, co ti přinesl Santa…“ a táhla jí zpět do salonu.
„Tak kde je ten dárek, co jsi mi chtěl dát?“
„Je přímo před tebou.“ Usmál se svůdně.
Zkoumavě jsem ho měřila pohledem.
„Myslím, že si užijeme spoustu legrace při rozbalování…“
Pomalu jsem mu sundávala košili a prsty přejížděla po jeho zádech a hrudi. Zaklonil hlavu a vzdychl. Rozepnula jsem mu džíny a v tu chvíli mě začal líbat, agresivně a zkoumavě zároveň. Tělo se mu chvělo a šeptal.
„Tak dlouho jsem čekal…“
Sundal mi župan, ve kterém jsem ráno vyběhla z pokoje a prohlížel se na mě.
„Můj malý sexy skřítku…“
Ještě stále jsem měla na hlavu tu směšnou santaclausovskou čepici... Hladil mě a líbal na krku, rukama sjížděl níž a níž…
„Chyběl jsem ti?“ šeptal.
Přitáhla jsem ho k sobě a už nikdy jsem ho už nechtěla nechat odejít… Zkoumal celé moje tělo, hladil mě, líbal a ochutnával a já jsem milovala každou tuhle minutu. Než jsem stačila popadnout dech, lehl si na mě a jediným pohybem se do mě vnořil. Jeho pohyby byly hluboké a nenasytné a byl trochu zklamaný, když bylo brzy po všem. Nikdy v životě jsem si nemyslela, že bych našla někoho, kdo by ve mně zažehl takovou touhu a vášeň, jako to dokázal on.
Po většinu dnes jsme zůstali v posteli - jen jsme se smáli, milovali se a povídali si a já jsem cítila, jako kdyby tu byl můj opravdický domov. Nebylo žádné jiné místo, kde bych chtěla bít víc, než tady, teď a v jeho náručí…
Užívala jsem si vysokoškolského života a myslím, že se studiem jsem na tom byla opravdu dobře, ale strašně mi chyběl Edward. Povídali jsme si skoro každý den přes počítač, psali si a telefonovali, ale nic nemohlo nahradit jeho doteky a polibky. Strávila jsem mnoho osamělých nocí ležením na posteli, zíráním do stropu, zatímco jsem toužila cítit jeho ruce a rty na svém těle.
John mi nabídl, jestli bych nechtěla od příštího semestru působit jako poradkyně v asistenčním centru. Byla jsem tou nabídkou našená, že jsem to hned zavolala Edwardovi. Vzal telefon ihned a slyšela jsem kromě jeho hlasu i další, smích a hovor, cinkání talířů. Byl v restauraci na nějaké obchodní večeři. Měl z té nabídky radost a řekl, že je šťastný spolu se mnou. Věděl o mém vztahu k Riversově rodině a byl rád, že se mám o koho opřít, když je mi občas těžko. Bohužel mi sdělil, že na Den díkůvzdání nemůže odletět domů a když mi to řekl, měla jsem pocit, že se mi chce umřít…
Těšila jsem se na několik společně strávených dní a nocí a teď mi bylo do breku. Ani se mi nechtělo na svátek do Thornfieldu, když tam Edward nebude, ale věděla jsem, že Adele a paní Fairfaxová na mě čekají. S těžkým srdcem jsem vyjela a pozdě odpoledně jsem dorazila domů.
Adele jsem uviděla hned na příjezdové cestě a vypadala úžasně. Myslím, že vyrostla o několik centimetrů od srpna, kdy jsem jí viděla naposledy. Když jsem vylezla z auta, hned mě objala a políbila na tvář.
Paní Fairfaxová stála ve dveřích kuchyně, ruce bílé od mouky, ale bylo mi to jedno. Dala jsem jí obrovskou pusu a pak jsem si šla odnést zavazadla do svého pokoje. Když jsem vybalila, tak jsme si celý zbytek dne povídaly, seděly u krbu a pily čaj, smály se a sdělovaly všechny novinky za tu dobu, co jsme se neviděly. Večer, když jsem už byla doopravdy unavená po náročném dni, jsem se snažila usnout, ale nešlo to. Vlezla jsem si tedy do Edwardova pokoje do jeho postele. Byla čistě povlečená, tak nevoněla jako on, ale i tak jsem vzdáleně cítila jeho přítomnost. Zavřela jsem oči a bylo to, jako kdyby byl se mnou.
Celý další den jsem strávila s Adele. Uvědomila jsem si, jak moc mi chyběla - tolik vyrostla a měla jsem pocit, že je to spíš moje sestřička, než moje žákyně. Odpoledne jsme strávily nakupováním, což byla stále její nejmilejší činnost.
V neděli večer jsem se už musela vrátit zpátky do školy, protože v pondělí jsem měla zkoušky. Doopravdy se mi nechtělo je opouštět, ale musela jsem, ale za chvíli budou Vánoce a zase se uvidíme…
Zkouškové období rychle uběhlo, známky jsem měla výborné a zároveň jsem začala s Johnovou pomocí pracovat jako poradkyně a pomáhala mu s papírováním, ale necítila jsem se po jeho boku pohodlně. Byl studený, odměřený a každé odpoledne mě nutil do práce tak, že jsme občas končili až večer…
Naštěstí se rychle blížily Vánoce a dva dny předem jsem odjela na prázdniny do Thornfieldu. Edward měl v plánu přijet až na Štedrý den, tak jsme s Adele měly dost času na to, abychom odzobily sál a knihovnu.
Paní Fairfaxová nechala přinést obrovský strom a pak jsme ho společně zdobily. Zábradlí, parapety a krbovou římsku jsme také oblékly do vánočního a když jsme večer skončily a hodily do krbu bylinky, které vydávaly lahodné vánoční aroma, celý dům byl připravený pro návštěvu Santa Clause…
Na Štědrý den ráno jsem volala Edwardovi a zdálo se, že letadla budou mít zpozdění, kvůli počasí. Říkal, že se pokusí přiletět soukromým letadlem, aby to do večera stihl, ale nedával tomu moc naději... Hlas se mi zlomil, když jsem si uvědomila, že večer nebude doma…
Byla jsem nešťastná a najednou jsem celou tu sváteční atmosféru nemohla snést. Paní Fairfaxová připravila štědrovečerní večeři, ale moc jsem nejedla. Edwardova prázdná židle mi pořád připomínala, jak moc mi chybí. Když jsme dojedly, pomohla jsem s úklidem a šla do svého pokoje spát.
Santa Claus přijel v noci, protože když jsem se ráno probudila, Adele skákala po mojí posteli a honila mě, abych se šla podívat dolů pod stromeček…
Myslela jsem si, že konečně dorazil Edward, ale místo něj tam čekala jen hromada dárků. Adele viděla, že mám ze samého zklamání slzy na krajíčku a nasadila mi na hlavu tu hloupou červenou santaclausovskou čepici.
„Vezmi si tohle, budeš se cítil líp.“
A pak se hned pustila do rozbalování dárků. Neměla jsem chuť rozbalovat ty pro mě, protože to jediné, co jsem chtěla, mi Santa nepřinesl, ale nechtěla jsem být nezdvořilá. Paní Fairfaxová mi dala krásný župan a dárkovou poukázku na učebnice a Adele růžový kašmírový svetr a zlaté naušnice.
Pak jsem našla dárky od Edwarda - poznala jsem, že jsou od něho jen proto, že byly zabalené stejně tak, jako fotoaparát, který mi dal, než jsem nastoupila do školy… Opatrně jsem otevřela první krabici - bylo tam první vydání „Wuthering Heights“ z roku 1848. Věděl, že mám ráda gotické romány sester Brontëových. Dále jsem od něj dostala parfém, nádherné kozačky spolu s odpovídající kabelkou, diamantové naušnice a dvě krabičky, na kterých bylo napsáno „Otevřít až v soukromí…“ Nakonec ještě poukazy na víkend do lázní - pro dva…
Znovu jsem měla pocit, že začnu brečet, když v tom mi zazvonil telefon. Na displeji bylo Edwardovo číslo, tak jsem vyšla ven z pokoje, abychom měli trochu soukromí. Jeho hlas zněl opravdu vesele.
„Veselé Vánoce, miláčku. Jak se ti líbily dárky? Nezapomněl Santa na něco?“
„To jediné, co jsem doopravdy chtěla, tady není…“
Byl opravdu překvapený.
„A co to je? Myslím, že jsi byla moc hodná. Na co Santa Claus zapomněl?“
„Na tebe… Ty jsi to jediné, co jsem chtěla. Těšila jsem se na naše první společné Vánoce…“ brečela jsem do telefonu…
V té chvíli jsem ucítila ruku, která mě vzala kolem pasu a slyšela jsem…
„Miluju tě…“
Otočila jsem se a Edward stál za mnou a smál se. Skočila jsem mu kolem krku a líbala ho.
„Kdy jsi přijel? Jak jsi se sem dostal?“
„Přijel jsem ve dvě hodiny v noci, chtěl jsem ti udělal extra veselé Vánoce…“
Rozhlédla jsem se a uviděla paní Fairfaxovou a Adele, jak stojí ve dveřích, pozorují nás a usmívají se.
„Vy dvě jste to věděly?“ Zeptala jsem se jich.
Obě pokývaly hlavou a smály se.
„Ani nevíš, jak pro mě bylo těžké nevejít do tvých dveří a neprobudit tě… Stál jsem za nimi skoro půl hodiny, než jsem odešel do svého pokoje.“
Bylo mi to jedno, hlavně že jsme byli konečně spolu…
„Mám pro tebe ještě jeden dárek, ale ten ti můžu dát jen nahoře v ložnici…“ Pošeptal mi do ucha, vzal mě za ruku a odváděl po schodech nahoru. Adele za námi volala.
„Já chci taky vidět ten dárek, který jí dáš… Strýčku, proč nám ho nechceš taky ukázat?“
Paní Fairfaxové se nějak podařilo se nesmát a odpověděla jí.
„Někdy dospělí obdarovávají sami sebe a nepotřebují u toho nikoho dalšího, když si dárky rozbalují...“
Adele chvíli mlčela a pak si povzdechla.
„On jí nic nedá, že jo? To, co jí chce dát, je on sám… Proč tohle dospělí říkají, když chtějí mít sex?“
Paní Fairfaxová zrudla a pak se zakoktala.
„Pojď dovnitř a otevřeš si zbytek toho, co ti přinesl Santa…“ a táhla jí zpět do salonu.
„Tak kde je ten dárek, co jsi mi chtěl dát?“
„Je přímo před tebou.“ Usmál se svůdně.
Zkoumavě jsem ho měřila pohledem.
„Myslím, že si užijeme spoustu legrace při rozbalování…“
Pomalu jsem mu sundávala košili a prsty přejížděla po jeho zádech a hrudi. Zaklonil hlavu a vzdychl. Rozepnula jsem mu džíny a v tu chvíli mě začal líbat, agresivně a zkoumavě zároveň. Tělo se mu chvělo a šeptal.
„Tak dlouho jsem čekal…“
Sundal mi župan, ve kterém jsem ráno vyběhla z pokoje a prohlížel se na mě.
„Můj malý sexy skřítku…“
Ještě stále jsem měla na hlavu tu směšnou santaclausovskou čepici... Hladil mě a líbal na krku, rukama sjížděl níž a níž…
„Chyběl jsem ti?“ šeptal.
Přitáhla jsem ho k sobě a už nikdy jsem ho už nechtěla nechat odejít… Zkoumal celé moje tělo, hladil mě, líbal a ochutnával a já jsem milovala každou tuhle minutu. Než jsem stačila popadnout dech, lehl si na mě a jediným pohybem se do mě vnořil. Jeho pohyby byly hluboké a nenasytné a byl trochu zklamaný, když bylo brzy po všem. Nikdy v životě jsem si nemyslela, že bych našla někoho, kdo by ve mně zažehl takovou touhu a vášeň, jako to dokázal on.
Po většinu dnes jsme zůstali v posteli - jen jsme se smáli, milovali se a povídali si a já jsem cítila, jako kdyby tu byl můj opravdický domov. Nebylo žádné jiné místo, kde bych chtěla bít víc, než tady, teď a v jeho náručí…
Žádné komentáře:
Okomentovat