Současný příběh Jane Eyrové - 22.část

Nadešel březen a s ním i jarní prázdniny… Byla jsem nadšená vyhlídkou cesty do Londýna. Ještě nikdy jsem takhle daleko necestovala - v podstatě jsem necestovali nikdy nikam. Dívala jsem se do svého prázdného pasu a nemohla se dočkat, až tam bude první razítko.
S Edwardem jsme se setkali až na letišti, byl na skok v New Yorku a protože musel ještě dokončit nějaké obchodní jednání, neměl by čas, vracet se pro mě do Thornfieldu. Když jsme nasedli do letadla, přišel se nám představit kapitán a letušky. Zvláště na jednu z nich jsem se nemohla přestat dívat - vysoká blondýna a stále se na nás sladce usmívala. Vedle ní jsem si připadala tak strašně obyčejná a ošklivá. Jmenovala se Candy a bylo vidět, že Edwarda znala a hned se s ním přátelsky pozdravila. Pořád se na něj dívala a pokaždé, když šla kolem, nenápadně se ho dotkla, ale když na to nijak nereagoval, zastavila se u mě, prohlédla si mě a zašeptala.

„Máš velký štěstí…“
Nevěděla jsem, co tím měla na mysli, proto jsem se jen otočila a nic neříkala, ale Edward odpověděl za mě.
„Ve skutečnosti jsem měl štěstí já, Candy… Od té doby, co znám Jane, se můj život obrátil k lepšímu a hodám s ní strávit zbytek života a dát jí všechno, co si zaslouží. Candy, nebudeme už od vás nic potřebovat, tak proč si nejdete sednout dopředu k pilotovi?“ A políbil mě na tvář.

Nic na to neřekla, jen se pomalu otočila a odešla. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči, protože i zezadu vypadala naprosto úžasně.
Edward si poklepal na kolena, abych si k němu sedla a pak mě začal líbat.
„Opravdu jsi myslel vážně to, co jsi jí před chvílí řekl?“
„Každé slovo z toho, co jsi slyšela… Už té první noci v baru jsem poznal, že je v tobě něco, co mi umožňovalo otevřít se ti takovým způsobem, o kterém jsem myslel, že není možný. Když jsem tě poznal, tvoje laskavé a milé přátelství mi pomohlo zmírnit bolest o které jsem myslel, že nikdy nezmizí. Udělala jsi z Thornfieldu můj domov a teď nemám potřebu unikat všemu tak, jako dřív. Nechci si už za peníze kupovat chvilkové štěstí… A skutečnost, že mě miluješ a chceš být se mnou, aniž bys cokoliv očekávala na oplátku, je dar, který na tobě budu milovat po celý zbytek života. Vždycky jsem věděl, že tě jednou najdu a že mi prokážeš dobro… A ne jen jedním způsobem…“
Na rtech se vykouzlil nezbedný úsměv. V té chvíli se ozvalo hlášení, abychom se připoutali, že za chvilku vzlétáme a máme si vychutnat let. Nerada jsem se stěhovala do svého sedadla. Dívala jsem se z okénka a pozorovala, jak je země pod námi menší a menší. Věděla jsem, že bych měla být raději zticha, zvláště po té jeho krásné řeči, ale prostě jsem to musela vědět…
„Spal jsi s Candy?“
Vypadal nesvůj.
„Ne, Jane, nikdy jsem nespal s Candy…“
„Tak proč se chovala, jako kdyby tě znala?“
Povzdechl si.
„Protože jsem spal s její sestrou Jamie…“
Ujistil mě, že to bylo užpžed dvěma lety a nic to pro něj neznamenalo. Nebyla jsem naštvaná, věděla jsem, jaký v minulosti byl a byla jsem ráda, že byl upřímný, ale zavdalo mi to podnět k přemýšlení, kolik žen se na něj vrhle, až budeme v Londýně…
Jakmile kapitán vypnul světelné znamení, sundala jsem si pás, Edward mě vzal za ruku a táhl mě do zadní části letadla. Otevřel dveře a my jsme se ocitli v krásném pokoji, který byl vybavený obrovskou postelí a vedle přistavěnou koupelnou. Na posteli ležela krabice. Zvedla jsem jí a zeptala se.
„To je pro mě?“
Zasmál se. „Ne, to je pro mě…“
V koupelně jsem krabici otevřela - byla tam jemná růžová krajková podprsenka a kalhotky ve stejné barvě a k tomu krátký župánek. Když jsem se převlékla, nemohla jsem se přestat srovnávat s Candy a připadala jsem si v porovnání s jejím dlouhým smyslným tělem jako dřevo… Edward vycítil moje pochybnosti a ujišťoval mě, že jsem pro něj ta nejkrásnější žena. Usmál se a setřel mi slzy, které mi tekly po tváři. Donutil mě, abych se postavila před zrcadlo a postavil se za mě...
„Podívej se na sebe a uvidíš to samé, co vidím já… Jsi krásná, sexy a žádoucí mladá žena. Uvědomuješ si, že nejsem schopný držet ruce od tebe, když jsme spolu? Pozoruji i to, jak se na tebe dívají ostatní lidé. Když jsme byli na té večeři na Silvestra, každý v té místnosti se na tebe díval a já jsem byl pyšný, že tam s tebou jsem já… Nezapomeň, že tě miluju, až o sobě budeš příště zase pochybovat, ano? Chci, abys viděla, jak krásně vypadáš, když jsi šťastná a máš radost…“
Pomalu mi sundal krajkový župánek, objal mě kolem pasu a pomaličku líbal na krku. Rukama mě hladil a prsty sledoval každou křivku mého těla. Pořád stál za mnou a díval se do zrcadla před kterým jsme stáli - užíval si to stejně jako já, zrychleně dýchal a pokračoval v hlazení a líbání… Když jsme se po milování oblékli a vyšli z ložnice, Candy se nás ptala, jestli jsme si let užili (my určitě ano…) a pak se zeptala, jestli ještě někdy poletíme s Jet Easy. Edward mě objal a odpověděl, že za dva týdny se budeme vracet nazpátek a že doufá, že budeme mít k dispozici opět ty nejlepší služby. Candy se na mě usmála.
„Moje sestra Jamie vás bude obsluhovat, při vaší zpáteční cestě...“
No skvělé!!!

Do hotelu jsme dorazili až kolem půlnoci, tak jsme se jen osprchovali a šli spát. Ráno měl Edward další nudnou schůzi, ale slíbil, že se vrátí na večeři. Den byl krásný, sluníčko svítilo a bylo vidět na míle daleko. Zatímco jsem se převlékala, přemýšlela jsem, co budu dělat celý den a kam se půjdeme podívat. I když jsem na to nechtěla myslet, z hlavy jsem nemohla dostat myšlenku, kdo jiný tady byl přede mnou s Edwardem?
Nebyl by to pro něj problém, já jsem byla na koleji a on tady byl sám… Pořád jsem před sebou viděla Candy a bylo mi na zvracení, když jsem si představila Edwarda s ní nebo s její sestrou… Netuším, proč jsem o tom pořád přemýšlela, Edward mi nikdy nedal ani sebemenší náznak toho, že by mi byl nevěrný… Musím na to přestat myslet, nebo bych se zbláznila...

Vrátil se odpoledne a na jídlo jsme se vydali ven, mimo hotel. Další čtyři dny měl volno, tak jsme vstávali brzy a dělali to samé, co dělají ostatní turisté, když jsou na návštěvě Londýna. Navštívili jsme Buckinghamský palác, Big Ben, Britské muzeum… Další den pak London Eye a půlhodinový výlet lodí po Temži, procházka po Greenwich. V pondělí pršelo, tak jsme zůstali celý den v pokoji a na večer jsme měli lístky do divadla na představení „Fantom opery“. Ještě nikdy předtím jsem v divadle nebyla, proto jsem se opravdu těšila. Kostýmy a hudba, to bylo něco tak nádherného, že jsem byla emocionálně a psychicky úplně vyčerpaná, když představení skončilo. Pak jsme šli do jazzového klubu, kde jsme zůstali až do půl druhé ráno.
V úterý jsme šli do Hamilton galerie a do Muzea voskových figurín, kde jsem nakoupila spoustu dárků pro Adele a paní Fairfaxovou. Procházka po londýnských obchodech mě zmohla a usnula jsem jako malé dítě hned po večeři.
Můj poslední den v Londýně - Edward nechal přistavit auto, které mě odvezlo do lázní u Chance Court, kde mě hýčkali celých šest hodin. Užívala jsem si to a když jsem se pak vrátila do hotelu, cítila jsem se tak uvolněně, že jsem si musela na chvíli odpočinout. Když jsem se odpoledne probudila, Edward ležel vedle mě a hladil mě po tváři. Večeři jsme si objednali na pokoj a strávili tak poslední společnou noc výhledem na krásná panoramata a milováním.

Ráno mě odvezl na letiště a připomněl mi, že příští týden bude služebně ve Francii a že je možné, že budou trochu potíže s připojením na internet a že neví, kdy se ozve.
Jak se dalo čekat, obsluhovala mě Jamie… Stejně krásná a úchvatná jako její sestra, ale tmavovlasá, prostě sen každého muže. Věděla jsem, že Edwarda přitahuje určitý typ žen a byla jsem nervózní z toho, že já se do té škatulky vůbec nehodila… Vím, že mi říkal, že mě miluje, že jsem krásná a že je šťastnější, než by si byl kdy pomyslel, ale měla jsem strach, že se jednoho dne probudí, podívá se na mě a bude se ptát sám sebe - Jsem Edward Rochester a co, k sakru, dělám s obyčejnou Jane Eyrovou?
Jamie nemusela říkat vůbec nic, cítila, že se jí určitým způsobem obávám, ale místo toho, aby byla jako její sestra, byla na mě milá a sladká. Nevěděla jsem, co je horší, ale neměla jsem náladu to řešit. Po většinu letu jsem se snažila číst, ale nefungovalo to a pořád jsem si představovala Edwarda s Jamie, jak se milují. Nechápu proč jsem tím sama sebe pořád tolik mučila, ale nemohla jsem to zastavit…
Let byl klidný a po přistání jsem nasedla do svého auta a jela na kolej. Sobotu jsem trávila nad domácími úkoly a v neděli jsem šla za Dianou a Mary na večeři. Bylo jasné, že jim John stále oficiálně neřekl o své pracovní nabídce, protože byl stále podrážděný a měl špatnou náladu.
„Johne, to je směšné… Měl byste se podělit se svými sestrami a říct jim o té skvělé nabídce.“
„Vy nevíte o čem mluvíte, Jane. Nechci odjet ne kvůli tomu, že je to daleko…“
„A proč tedy? Jste chladný nejen k Dianě a Mary, ale i k ostatním vašim přátelům. Vezmětě si například Mika - je to váš starý přítel a dnes jsem byla svědkem toho, jak ošklivě a chladně jste se k němu choval…“
„Co vy víte…“
V hlavě jsem si začala znovu přehrávat situaci, kdy se ti dva muži pohádali a myslí mi probleskly jejich nenápadné doteky, když si mysleli, že je nikdo nevidí, i Mikovy úsměvy…
„Johne! Mike je váš přítel?“
Neodpovídal, jen se díval do stropu.
„Jste v pořádku, Johne?“
„Čekám na svůj trest…“
„Kdo vás má potrestat? Myslíte tím Boha? Ne, ten vás za to trestat nebude. To, že jste gay přece není žádný hřích.“
„Co by na to řekly moje sestry?“
„Milují vás a věřím, že by jim to bylo úplně jedno. Vždycky budete jejich bratr. Řekněte jim to.“
„Já nemohu. Mike je připravený na to, že by se odstěhoval se mnou a teď se na mě zlobí, když nechci odjet.“
„Tak zůstaňte tady a budete spolu i nadále. Můžete bydlet společně tady.“
„Ne! To není možné, nikdo nesmí vědět, že jsem gay a zejména ne moje sestry. Chápete to?“
Nechápala jsem ho - přece si zaslouží, aby byl šťastný, tak proč pořád tolik zapírá sám sebe?