Současný příběh Jane Eyrové - 25.část

Když jsme se vrátili do Thornfieldu, šla jsem do kuchyně a našla jsem paní Fairfaxovou, jak vaří večeři a Adele píše domácí úkol. Objala jsem je a oznámila jim tu novinu.
„Edward a já jsme se dnes odpoledne vzali...“
Adele zajásala tak nahlas, že jsem málem přišla o sluch a hned si začala prohlížet snubní prstýnek.
Paní Fairfaxová mi pogratulovala klidně, jen mi třásla rukou, usmívala se a říkala.
„Věděla jsem, že ho dnes propustí z nemocnice, ale netušila jsem, že se domů vrátí jako ženatý muž.“
Musel jsem to zavolat Mary a Dianě. Vzala jsem telefon, vytočila jejich číslo a oznámila jim tu dobrou zprávu. Nemohly být štastnější a řekly, že nás brzy navštíví, ale až poté, co se vrátíme z líbánek. Edward si myslel, že je to legrace…
„Myslím si, že ani jedna z nich sem nepřijede, protože naše líbánky přece nikdy neskončí… A když už o tom mluvíme, kam bys chtěla jet? Jen řekni místo a já se o to postarám.“
Zašeptala jsem mu do ucha.
„Jediné místo, kam právě teď chci, je naše ložnice.“
Usmál se a vzal mě za ruku.
„Líbí se mi, na co myslíš, paní Rochesterová…“
Když jsme byli v polovině schodiště, zastavil se a povídá.
„Myslíš, že bych měl zavolat doktorovi nebo sestře? Nevím, jak to všechno bude po fyzické stránce…“
„Bude to v pořádku. Myslela jsem, že nechceš sestru, ale manželku?“ Laškovala jsem s ním.
„A nemůžu mít obojí?“
„Můžeš mít všechno, co chceš…“
„Já už mám všechno co chci…“
„Jsem ráda že si to myslíš, ale říkáš to jen proto, že nevíš jak dál.“
„Myslíš?“ Hodil si mě přes rameno a se smíchem mě odnášel do naší ložnice…

Když jsem sebrala odvahu, zavolala jsem Johnovi a oficiálně rezignovala na funkci poradkyně a oznámilu mu, že jsem se vdala. Nebral telefon, proto jsem mu musela nechat vzkaz jen na záznamníku. Nevím, jak se tvářil, když tu novinu slyšel, ale když mě pak kontaktoval, nikdy se nezmínil ani o Edwardovi, ani o mém manželství, jen mi sdělil, že se má dobře a že odjede do Kalifornie.
Adele je šťastná, že má strýčka doma a že já jsem teď její teta. Chodí do školy, má skoro samé jedničky a prý chce být fyzioterapeutka nebo herečka. Edward stále doufal, že bude chtít jít třeba do kláštera, ale tahle myšlenka neměla úspěch. Uvidíme, jak se rozhodne za pár let, ale samozřejmě že ji budeme podporovat.

Kvůli zranění temporálního laloku má Edward občas problémy s krátkodobou pamětí, ale jinak je zcela v pořádku a i nadále pracuje jako jednatel své společnosti Pilot Corporation. Odešla jsem ze školy, abych mu mohla pomáhat v jeho podnikání. Teď jsme spolu celé dny v kanceláři a ta práce mě doopravdy baví. Edwardovi není vůbec trapné, když ví, že mě teď potřebuje mnohem víc, než dřív a říká, že ve skutečnosti je rád, že se účastním všech obchodních jednání - že prý moje přítomnost dělá ta nudná setkání mnohem zajímavější.
Protože pracujeme spolu, poslouchá, jaký mám názor na klienty a je vděčný za moje rady, zvlášť, když to přinese firmě peníze nebo udržuje chod bez problémů.

Rok po svatbě se nám narodil syn a několik týdnů nato nám Mary oznámila, že se bude vdávat. Poznala skvělého člověka, námořního důstojníka a když jsme je viděli spolu, bylo na nich vidět, že se doopravdy milují. Když Diana získala titul, rozhodla se, že na několik let odjede do světa, aby zůročila svoje znalosti. Poslední zpráva od ní byla z nového Zélandu, kde působí jako ošetřovatelka.
John odešel z New Yorku do Kalifornie, jak plánoval. Z toho, co jsem slyšela od Diany, byl velmi úspěšný a během několika let založil kliniku v jedné z nejchudších oblastí Los Angeles. Pokud vím, žije sám a neunavně pracuje.
Nastává čas, kdy se můj malý příběh chýlí k závěru... Ráda bych řekla, že Edward a já máme perfektní manželství, že jsme nikdy nezažili žádné slabší chvilky, ale to bych lhala… Máme občas problémy, stejně jako všichni ostatní, ale pracujeme na nich, ať už se jedná o ty velké nebo malé a protože se milujeme, víme, že je nám souzeno být spolu navždy…

Epilog

„Jsi úžasná, paní Rochesterová… Proč se usmíváš? Tobě se líbí, když ti říkám paní Rochesterová?“
„Je to pro mě pořád takový zvláštní pocit, když mi tak říkáš. Cítím, že jsem se narodila pro to, abych byla tvojí ženou a tohle jméno je to nejhezčí, ale…“
„Ale co?“
„Nic… Jsem hloupá, promiň…“
Zadíval se mi do očí. „Jane, víš, že mi můžeš říct úplně všechno. Co tě trápí?“
Nadechla jsem se. „Jsem ráda, že jsem tvoje žena, ale je mi líto, že nejsem tvoje první a jediná paní Rochesterová…“
„Jane, ty nevíš, jak moc rád bych vrátil a změnil minulost…“
„Neříkej to, nechci změnit minulost. Všechno, čím jsi prošel, tě dělá takovým, jakým jsi teď a já jsem ráda, že jsi takový. Miluji tě, Edwarde.“
„A já miluji tebe. Chci abys věděla, že pro mě jsi ty první a jediná paní Rochesterová...“

Další dny naší svatební cesty ve Francii v Nice jsme trávili cestováním, odpočinkem a opalováním. Edward si odešel zaběhat na pláž a já jsem zatím četla na terase. Dnes máme malé výročí - měsíc od naší svatby... Asi jsem usnula, protože mě vzbudilo lechtání na tváři. Otevřela jsem oči a nade mnou stál Edward, v ruce držel podnos s jídlem a v druhé ruce měl krásnou růži a bílý svitek, ovázaný stužkou. Rozvázala jsem stuhu, myslela jsem, že to bude nějaký krásný dopis, ale byl to „Certificate of Death“.
„Není to nějaký morbidní vtip, dávat mi k měsíčnímu výročí od svatby „Úmrtní list“?“
„To není vtip… A taky to není tvůj úmrtní list. Přečti si to pořádně…“
A opravdu, když jsem četla dál, zjistila jsem, že je Berthin, ale stále jsem nechápala, proč mi ho dal...
„Proč jsi mi dal její úmrtní list? Nechápu to?“
„Podívej se na její jméno…“
Podívala jsem se a četla. „Bertha Antoinette Mason…“ Pořád jsem nechápala…
Povzdychl si.
„Tohle je kopie doopravdického dokumentu a dokazuje, že Bertha si nikdy nezměnila jméno, ani když jsme se vzali. Takže ty jsi moje první a jediná paní Rochesterová…“

I když už uběhlo deset let od téhle události, vím, že tenhle jednoduchý kus papíru bude pro mě nejhezčí dárek, který mi kdy Edward dal…

Konec