Myslela jsem si, že pojedem jen kousek a pak se vrátíme, ale jeli jsme už skoro hodinu, daleko na sever. Byla to úžasná cesta a já jsem tady byla s úžasným člověkem a řídila jsem úžasné auto… Když jsme se vraceli, uvědomili jsme si, že ani jeden z nás nevečeřel, tak jsme zastavili na odpočívadle a objednali si večeři z automatu. Bála jsem se jíst v tak krásném autě, tak jsme seděli na parkovišti na stole a jedli večeři pod širým nebem.
„Líbí se ti?“
„Upřímně? Je nádherné a nikdy jsem neřídila tak silné auto. Kolik vůbec stojí?“
„90.000 dolarů.“
Byla jsem šokovaná tou cenou. „Tolik? Za tolik peněz by se dal koupit byt…“
„Nebo jít na Vysokou školu, že? Co bys vlastně chtěla studovat?“
„Chtěla jsem být učitelka, ale láká mě i podnikání.“
„Ať už si vybereš cokoliv, vím, že to budeš dělat dobře. Myslím, že jsi připravená nastoupit do školy už letos podzim… Viděl jsem tvoje vysvědčení ze střední školy a je vidět, že jsi opravdu chytrá, samé jedničky má na gymnáziu málokdo... Mimochodem, mám v plánu společný víkend s Adele. Co bys říkala campingu?“
„No, nechci být nezdvořilá, ale myslíte si, že je to pro ní to pravé? Nemyslím, že je typ na spaní ve stanu.“
„Ne, nepojedem nikam daleko, ale prostě jen táborák, stan, nafukovací matrace. Co myslíš, bude se jí to líbit?“
„Mohlo by jí to bavit...“
„A co tebe? Už jsi někdy tábořila?“
„Ne, nikdy.“
Předstíral zděšení.
„Nikdy? Tak to musíme napravit… Tuhle sobotu a vím určitě, že se ti to bude líbit…“
„Jak to můžete vědět?“
„Opečeme si maso, budeme jíst sušenky a čokoládu, povídat si dlouho do noci a spát ve stanu… Pojď, už se musíme vrátit, nebo nás bude paní Fairfaxová nahánět...“
Když jsem se vrátili zpátky do Thornfieldu, poděkovala jsem mu za krásný večer a odešla jsem do svého pokoje.
Hned druhý den řekl Adele o plánovaném táboření a ta se tak těšila na to, že bude spát venku, že se už nemohla dočkat. Když byla konečně sobota, strávil pan Rochester dopoledne tím, že se snažil v zadní části zahrady složit stan. Když jsem se mu chystala jít na pomoc, přiskočila k němu Adele a kupodivu věděla, co kam patří. Byla jsem příjemně překvapená zjištěním, že má i jiné talenty, kromě nakupování a telefonování…
V podvečer byl stan úplně složený a Adele vnitřek zařídila nafukovací matrací, nanosila chlupaté polštáře a lampu ze svého pokoje, doprostřed zavěsila disko kouli a místo spacáků přinesla retro přikrývky s elegantními vzory.
„Dobrá práce…“ Chtě nechtě jsem jí musela pochválit.
„Co si myslíš o tom zařízení?“ zeptal se mě pan Rochester.
„Vypadá to jako z konce šedesátých let, doba skvělé hudby, volné lásky a…“
„Co ty víš o volné lásce?“ zasmál se.
„Vím jen to, co jsem viděla v televizi nebo co jsem četla.“
Adele se rozběhla do domu pro tyče k opékání a pan Rochesteršel přiložit do ohně. Nic neříkal, jen si hrál se dřevem. Snad si myslel, že je potřeba větší oheň a nalil tam trochu tekutého podpalovače, protože když se otočil, viděla jsem, jak mu na zádech hoří tričko, které měl na sobě. Díkybohu, že jsem měla vedle sebe vědro s vodou. Bez přemýšlení jsem ho vzala a vylila mu ho na záda.
„Co to sakra děláš…?“
„Hořelo vám triko…“
„Co?“ svlékl se a díval se na spálenou látku - vypadal překvapeně.
„Díkybohu, že jsi tady… Kdybych tady byl sám, mohlo to pěkně bolet. Jak bych se ti mohl odvděčit?“
„Nijak, jsem ráda, že jsem tu byla a mohla jsem vám pomoci.“
Zavrtěl hlavou.
„Jsi jen ráda, že jsi tady? No tak, Jane, zachránila jsi mě před výletem do nemocnice. Přestaň být skromná a přej si něco… Můžu tě alespoň objemout a poděkovat ti?“
Objal mě a přitáhl k sobě. Položila jsem hlavu na jeho hruď a byla jsem v sedmém nebi a nechtěla, aby mě někdy pustil... Políbil mě na čelo a vypadalo to, jako kdyby mě chtěl políbit i na ústa… Když v tom se vrátila Adele a on mě rychle pustil…
„Právě včas, oheň už je akorát.“ Zasmál se a odešel se převléknout.
Když se vrátil, opekl maso a pak nechal v kotlíku rozpustit čokoládu, nalámal sušenky do misky a opekl marshmallow bonbony.
„Už je hotovo. Kdo ochutná jako první?“
Vypadalo to skvěle a také to skvěle chutnalo - jen ta čokoláda a marshallow se mi lepily na prsty. Nikde kolem nebyl žádný ubrousek a vodu jsem vylila předtím na pana Rochestera proto jsem si musela prsty olíznout, abych je trochu očistila. Když jsem zvedla oči, viděla jsem, že se na mě dívá - usmíval se a začervenal, když zjistil, že ho pozoruji.
„Co je?“
„Máš na tváři kousek čokolády…“
Otřela jsem se hřbetem ruky.
„Ne, dovol…“
Položil mi ruku na bradu a jemně přejel palcem přes můj horní ret.
„Líbí se ti?“
„Upřímně? Je nádherné a nikdy jsem neřídila tak silné auto. Kolik vůbec stojí?“
„90.000 dolarů.“
Byla jsem šokovaná tou cenou. „Tolik? Za tolik peněz by se dal koupit byt…“
„Nebo jít na Vysokou školu, že? Co bys vlastně chtěla studovat?“
„Chtěla jsem být učitelka, ale láká mě i podnikání.“
„Ať už si vybereš cokoliv, vím, že to budeš dělat dobře. Myslím, že jsi připravená nastoupit do školy už letos podzim… Viděl jsem tvoje vysvědčení ze střední školy a je vidět, že jsi opravdu chytrá, samé jedničky má na gymnáziu málokdo... Mimochodem, mám v plánu společný víkend s Adele. Co bys říkala campingu?“
„No, nechci být nezdvořilá, ale myslíte si, že je to pro ní to pravé? Nemyslím, že je typ na spaní ve stanu.“
„Ne, nepojedem nikam daleko, ale prostě jen táborák, stan, nafukovací matrace. Co myslíš, bude se jí to líbit?“
„Mohlo by jí to bavit...“
„A co tebe? Už jsi někdy tábořila?“
„Ne, nikdy.“
Předstíral zděšení.
„Nikdy? Tak to musíme napravit… Tuhle sobotu a vím určitě, že se ti to bude líbit…“
„Jak to můžete vědět?“
„Opečeme si maso, budeme jíst sušenky a čokoládu, povídat si dlouho do noci a spát ve stanu… Pojď, už se musíme vrátit, nebo nás bude paní Fairfaxová nahánět...“
Když jsem se vrátili zpátky do Thornfieldu, poděkovala jsem mu za krásný večer a odešla jsem do svého pokoje.
Hned druhý den řekl Adele o plánovaném táboření a ta se tak těšila na to, že bude spát venku, že se už nemohla dočkat. Když byla konečně sobota, strávil pan Rochester dopoledne tím, že se snažil v zadní části zahrady složit stan. Když jsem se mu chystala jít na pomoc, přiskočila k němu Adele a kupodivu věděla, co kam patří. Byla jsem příjemně překvapená zjištěním, že má i jiné talenty, kromě nakupování a telefonování…
V podvečer byl stan úplně složený a Adele vnitřek zařídila nafukovací matrací, nanosila chlupaté polštáře a lampu ze svého pokoje, doprostřed zavěsila disko kouli a místo spacáků přinesla retro přikrývky s elegantními vzory.
„Dobrá práce…“ Chtě nechtě jsem jí musela pochválit.
„Co si myslíš o tom zařízení?“ zeptal se mě pan Rochester.
„Vypadá to jako z konce šedesátých let, doba skvělé hudby, volné lásky a…“
„Co ty víš o volné lásce?“ zasmál se.
„Vím jen to, co jsem viděla v televizi nebo co jsem četla.“
Adele se rozběhla do domu pro tyče k opékání a pan Rochesteršel přiložit do ohně. Nic neříkal, jen si hrál se dřevem. Snad si myslel, že je potřeba větší oheň a nalil tam trochu tekutého podpalovače, protože když se otočil, viděla jsem, jak mu na zádech hoří tričko, které měl na sobě. Díkybohu, že jsem měla vedle sebe vědro s vodou. Bez přemýšlení jsem ho vzala a vylila mu ho na záda.
„Co to sakra děláš…?“
„Hořelo vám triko…“
„Co?“ svlékl se a díval se na spálenou látku - vypadal překvapeně.
„Díkybohu, že jsi tady… Kdybych tady byl sám, mohlo to pěkně bolet. Jak bych se ti mohl odvděčit?“
„Nijak, jsem ráda, že jsem tu byla a mohla jsem vám pomoci.“
Zavrtěl hlavou.
„Jsi jen ráda, že jsi tady? No tak, Jane, zachránila jsi mě před výletem do nemocnice. Přestaň být skromná a přej si něco… Můžu tě alespoň objemout a poděkovat ti?“
Objal mě a přitáhl k sobě. Položila jsem hlavu na jeho hruď a byla jsem v sedmém nebi a nechtěla, aby mě někdy pustil... Políbil mě na čelo a vypadalo to, jako kdyby mě chtěl políbit i na ústa… Když v tom se vrátila Adele a on mě rychle pustil…
„Právě včas, oheň už je akorát.“ Zasmál se a odešel se převléknout.
Když se vrátil, opekl maso a pak nechal v kotlíku rozpustit čokoládu, nalámal sušenky do misky a opekl marshmallow bonbony.
„Už je hotovo. Kdo ochutná jako první?“
Vypadalo to skvěle a také to skvěle chutnalo - jen ta čokoláda a marshallow se mi lepily na prsty. Nikde kolem nebyl žádný ubrousek a vodu jsem vylila předtím na pana Rochestera proto jsem si musela prsty olíznout, abych je trochu očistila. Když jsem zvedla oči, viděla jsem, že se na mě dívá - usmíval se a začervenal, když zjistil, že ho pozoruji.
„Co je?“
„Máš na tváři kousek čokolády…“
Otřela jsem se hřbetem ruky.
„Ne, dovol…“
Položil mi ruku na bradu a jemně přejel palcem přes můj horní ret.
„Takhle je to lepší…“ Seděla jsem tam jako idot a dívala se na něj.
„Jane, nemáš chuť na čaj?“
„Co? Samozřejmě… Dám si…“
Když jsme dojedli celou tu hostinu, kterou připravil, natáhl se na zem a zasténal.
„Už vidím ty palcové titulky v novinách „ Smrt přejedením…“
Adele se začala nudit.
„Co budeme dělat teď?“
„No, můžeme zpívat, nebo si vyprávět strašidelné příběhy…“
„Zpívat, zpívat…“ skákala radostí Adele.
„No, nepředpokládám, že znáš nějaké táborové písničky. A co ty, Jane, znáš některé?“
„Ne, nikdy jsem se žádnou neučila.“
„Některé nejsou vhodné pro dívčí uši… To víš, chodil jsem do Skautu a občas jsem byl zlobivý chlapec.“
„Tak vám něco zazpívám já.“ navrhla Adele. Vybrala si populární písničku a zpívala, jako by byla na jevišti a prokládala to tanečními kreacemi. Nebylo to špatné…
Když skončila, byl čas na strašidelný příběh. Posadili jsme se kolem ohně a pan Rochester začal povídat příběh o rozmazlené dívce, která se jednoho rána probudila a když vešla do svojí šatny, zjistila, že všechno její značkové oblečení se proměnilo… V obyčejnou kofekci… Adele se to nelíbilo a obracela oči v sloup.
Když jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem, že už je opravdu hodně hodin - chtěla jsem odejít spát do domu, ale Adele mě zastavila.
„Nebudete spát s námi ve stanu? Je tam spousta místa…“
„Ne, ani jsem to neplánovala, ale děkuji za nabídku.“
„Prosím, zůstaňte tady s námi…“ prosila mě.
Pohlédla jsem na pana Rochestera, ale nic neříkal.
„OK, Adele, zůstanu tady, ale jen do té doby, než usneš… Pak odejdu…“
Vešli jsme do stanu a já jsem si lehla na matraci, Adele se ke mně přitulila. Hladila jsem jí po vlasech a ona mě políbila na tvář.
„Dobrou noc, strýčku, dobrou noc, Jane.“
„Dobrou noc Adele, dobrou noc Jane…“
Neměla jsem v úmyslu tam zůstat, ale usnula jsem a měla jsem ten nejpodivnější sen…
… Zdálo se mi to tom, jak spolu s panem Rochesterem sedíme u ohně a jíme sušenky, které namáčíme do čokolády. Prsty měl celé od čokolády, když je otřel o mé rty a pak je líbal. Líbal mě na krku a já mu to oplácela… Odnesl mě do stanu, který byl najednou zařízený úplně jinak - všude stály svíčky a postel měla hedvábné přikrývky... Najednou jsem byla nahá a on také...
„Nestyď se, je to jen sen…“ šeptal mi.
Vzal mě do náruče a znovu líbal.
„Nemáme vůbec žádné zábrany a zažijeme nejlepší sex v životě…“ šeptal mezi polibky.
„Dokaž to…“ odpověděla jsem zadýchaně…
…a pak jsem otevřela oči a bylo ráno. Vyšlo slunce a ptáci zpívali. Několikrát jsem zamrkala, než jsem si uvědomila, kde doopravdy jsem. Cítila jsem, že někdo leží těsně za mnou - myslela jsem, že je to Adele, ale ta ve stanu nebyla. Otočila jsem se a viděla jsem pana Rochestera, který ležel těsně u mě a ruku měl majetnicky obtočenou kolem mého pasu. Nemohla jsem se ani pohnout, cítila jsem jeho dech na krku a příjemné teplo všude tam, kde se mě dotýkal. Ležela jsem tak ještě asi tak deset minut, než se najednou najednou probudil a vykřikl.
„Do prdele!“ odskočil ode mě a odkašlal si. „Tedy, měl jsem na mysli spíš pozdrav... Dobré ráno jak se ti líbilo tady spát?“
Zahihňala jsem se, ale dělala jsem, že jsem si nevšimla toho, jak blízko u mě ležel.
„Nikdy se mi nespalo líp. A jak jste se vyspal vy?“
„Spal jsem opravdu dobře, jen jsem měl takový divný sen… Kde je Adele? Rozhlédl se po stanu, když v tu chvíli se její hlava objevila u vchodu.
„Vstávejte vy ospalci. Umírám hlady…“
Když jsme došli skoro až do domu, zastavila se a řekla.
„Už s vámi nikdy nebudu spát ve stanu… Jste oba dva děsně hluční, bylo to, jako kdybyste celou noc mluvili mezi sebou. Pořád jsem jen slyšela „Ach, Jane…“ a „Och, Edwarde…“ Vůbec jsem nemohla spát… Mimochodem, kdy jste začala strýčkovi říkat křestním jménem?“
Začervenala jsem a nevěděla, jak na otázku odpovědět, tak jsem předstírala, že jsem ji vůbec neslyšela…
„Jsem zvědavá, co nám paní Fairfaxová připravila k snídani…“ vběhla jsem do domu.
Nasnídali jsme se všichni společně a pak odešel do své pracovny a my s Adele do knihovny, kde jsme měly hodinu kreslení, jakou každou neděli…
„Jane, nemáš chuť na čaj?“
„Co? Samozřejmě… Dám si…“
Když jsme dojedli celou tu hostinu, kterou připravil, natáhl se na zem a zasténal.
„Už vidím ty palcové titulky v novinách „ Smrt přejedením…“
Adele se začala nudit.
„Co budeme dělat teď?“
„No, můžeme zpívat, nebo si vyprávět strašidelné příběhy…“
„Zpívat, zpívat…“ skákala radostí Adele.
„No, nepředpokládám, že znáš nějaké táborové písničky. A co ty, Jane, znáš některé?“
„Ne, nikdy jsem se žádnou neučila.“
„Některé nejsou vhodné pro dívčí uši… To víš, chodil jsem do Skautu a občas jsem byl zlobivý chlapec.“
„Tak vám něco zazpívám já.“ navrhla Adele. Vybrala si populární písničku a zpívala, jako by byla na jevišti a prokládala to tanečními kreacemi. Nebylo to špatné…
Když skončila, byl čas na strašidelný příběh. Posadili jsme se kolem ohně a pan Rochester začal povídat příběh o rozmazlené dívce, která se jednoho rána probudila a když vešla do svojí šatny, zjistila, že všechno její značkové oblečení se proměnilo… V obyčejnou kofekci… Adele se to nelíbilo a obracela oči v sloup.
Když jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem, že už je opravdu hodně hodin - chtěla jsem odejít spát do domu, ale Adele mě zastavila.
„Nebudete spát s námi ve stanu? Je tam spousta místa…“
„Ne, ani jsem to neplánovala, ale děkuji za nabídku.“
„Prosím, zůstaňte tady s námi…“ prosila mě.
Pohlédla jsem na pana Rochestera, ale nic neříkal.
„OK, Adele, zůstanu tady, ale jen do té doby, než usneš… Pak odejdu…“
Vešli jsme do stanu a já jsem si lehla na matraci, Adele se ke mně přitulila. Hladila jsem jí po vlasech a ona mě políbila na tvář.
„Dobrou noc, strýčku, dobrou noc, Jane.“
„Dobrou noc Adele, dobrou noc Jane…“
Neměla jsem v úmyslu tam zůstat, ale usnula jsem a měla jsem ten nejpodivnější sen…
… Zdálo se mi to tom, jak spolu s panem Rochesterem sedíme u ohně a jíme sušenky, které namáčíme do čokolády. Prsty měl celé od čokolády, když je otřel o mé rty a pak je líbal. Líbal mě na krku a já mu to oplácela… Odnesl mě do stanu, který byl najednou zařízený úplně jinak - všude stály svíčky a postel měla hedvábné přikrývky... Najednou jsem byla nahá a on také...
„Nestyď se, je to jen sen…“ šeptal mi.
Vzal mě do náruče a znovu líbal.
„Nemáme vůbec žádné zábrany a zažijeme nejlepší sex v životě…“ šeptal mezi polibky.
„Dokaž to…“ odpověděla jsem zadýchaně…
…a pak jsem otevřela oči a bylo ráno. Vyšlo slunce a ptáci zpívali. Několikrát jsem zamrkala, než jsem si uvědomila, kde doopravdy jsem. Cítila jsem, že někdo leží těsně za mnou - myslela jsem, že je to Adele, ale ta ve stanu nebyla. Otočila jsem se a viděla jsem pana Rochestera, který ležel těsně u mě a ruku měl majetnicky obtočenou kolem mého pasu. Nemohla jsem se ani pohnout, cítila jsem jeho dech na krku a příjemné teplo všude tam, kde se mě dotýkal. Ležela jsem tak ještě asi tak deset minut, než se najednou najednou probudil a vykřikl.
„Do prdele!“ odskočil ode mě a odkašlal si. „Tedy, měl jsem na mysli spíš pozdrav... Dobré ráno jak se ti líbilo tady spát?“
Zahihňala jsem se, ale dělala jsem, že jsem si nevšimla toho, jak blízko u mě ležel.
„Nikdy se mi nespalo líp. A jak jste se vyspal vy?“
„Spal jsem opravdu dobře, jen jsem měl takový divný sen… Kde je Adele? Rozhlédl se po stanu, když v tu chvíli se její hlava objevila u vchodu.
„Vstávejte vy ospalci. Umírám hlady…“
Když jsme došli skoro až do domu, zastavila se a řekla.
„Už s vámi nikdy nebudu spát ve stanu… Jste oba dva děsně hluční, bylo to, jako kdybyste celou noc mluvili mezi sebou. Pořád jsem jen slyšela „Ach, Jane…“ a „Och, Edwarde…“ Vůbec jsem nemohla spát… Mimochodem, kdy jste začala strýčkovi říkat křestním jménem?“
Začervenala jsem a nevěděla, jak na otázku odpovědět, tak jsem předstírala, že jsem ji vůbec neslyšela…
„Jsem zvědavá, co nám paní Fairfaxová připravila k snídani…“ vběhla jsem do domu.
Nasnídali jsme se všichni společně a pak odešel do své pracovny a my s Adele do knihovny, kde jsme měly hodinu kreslení, jakou každou neděli…
Žádné komentáře:
Okomentovat