Za dva dny jsem konečně poprvé vstoupila do třídy. Zpočátku to byl divný pocit, že jsem znovu student a ne učitel, jako když jsem učila Adele, ale rychle jsem si zvykla a naučila se sedět a naslouchat. Bylo fajn zapojit se do diskuzí s lidmi, kteří měli odlišné názory a nikdo je za to nekáral. I když jsem nikdy neměla problémy vyjádřit svůj názor, teď, když jsem seděla ve škole, se mi vracely vzpomínky na školu u pana Brocklehursta, kde jsme byli za každou naši myšlenku trestáni…
Někteří vyučující byli lepší a někteří horší, a jednoho dne, když nám profesor přednášel něco strašně nezajímavého, začala jsem přemýšlet o svojí budoucnosti. Nepotřebovala jsem práci, jen jsem se rozhodla, že si upravím index a namísto 15ti vyučovacích hodin je zvýším na 18. Tím bych si o půl roku zkrátila studium a o to dřív bych byla u Edwarda. Stejně tak, jak jsem toužila po studiu na Vysoké škole, stejně tak toužím po tom, stát se jeho ženou. Překvapilo mě, že během dvou dnů mi schválili můj školní plán i když jsem měla takový nezvyklý „start“.
Volala jsem Edwardovi každý večer a psali jsme si spoustu e-mailů. Ano, dokonce jsem mu poslala i několik svých fotografií ve spodním prádle, jak mě o to prosil a odpověděl, že si opravdu užil ten pohled na mě a mě to připadalo docela legrační. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem hezká, ale musím uznat, že s Edwardem jsem se cítila sexy.
Někteří vyučující byli lepší a někteří horší, a jednoho dne, když nám profesor přednášel něco strašně nezajímavého, začala jsem přemýšlet o svojí budoucnosti. Nepotřebovala jsem práci, jen jsem se rozhodla, že si upravím index a namísto 15ti vyučovacích hodin je zvýším na 18. Tím bych si o půl roku zkrátila studium a o to dřív bych byla u Edwarda. Stejně tak, jak jsem toužila po studiu na Vysoké škole, stejně tak toužím po tom, stát se jeho ženou. Překvapilo mě, že během dvou dnů mi schválili můj školní plán i když jsem měla takový nezvyklý „start“.
Volala jsem Edwardovi každý večer a psali jsme si spoustu e-mailů. Ano, dokonce jsem mu poslala i několik svých fotografií ve spodním prádle, jak mě o to prosil a odpověděl, že si opravdu užil ten pohled na mě a mě to připadalo docela legrační. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem hezká, ale musím uznat, že s Edwardem jsem se cítila sexy.
Když jsem zrovna nebyla ponořená do studia a nebo si s ním nedopisovala, scházela jsem se s Mary Riversovou. Zjistila jsem, že toho máme hodně společného. Jednou věcí bylo to, že i ona je sirotek - matka jim zemřela, když byla ještě malá a otec když jí bylo 12. Řekla mi, že John se vzdal stipendia na Princetonu jen aby se mohl postarat o ni a o Dianu. Během dne pracoval v továrně a přes noc v obchodě, jen aby mohl zajistit svoje sestry. Nějak se mu podařilo dokončit bakalářské a magisterské studium za méně než za tři roky a našel si práci jako poradce na Clinton Community College. Bylo to pro ně pro všechny požehnání, protože, protože jak jí, tak Dianě to umožnilo chodit také na Vysokou školu a zároveň mohly pracovat jako asistentky. Diana pracuje jako ošetřovatelka v Bachelor of Science a bydlí ve společném bytě s Johnem a Mary bydlí na stejném patře a několik dvěří ode mě.
Občas jsem k nim v neděli zašla na oběd, když mě pozvali. Nabízela jsem pomocnou ruku, ale protože jsem host, tak mi bylo řečeno, že se mám jen posadit a odpočívat. Nemohla jsem tam jen tak sedět, šla jsem za nimi do kuchyně, ale tam jen Mary a Diana dokončovaly přípravu jídla a jen jsem se jim pletla pod nohama.
Potřebovala jsem do koupelny, tak jsem zkusila další dveře, ale narazila jsem na Johnův pokoj - seděl na posteli a četl. Vypadal zamyšleně a divně se na mě podíval, když jsem ho vyrušila. Omluvila jsem se a zavřela dveře. Když jsem se pak vrátila do kuchyně, John už tam byl, ale vůbec na mě nemluvil - nevěděla jsem, jestli jsem ho nějak urazila… Vůbec neodpovídal na moje otázky.
„Co je s tebou, Johne? Proč jsi k našemu hostu tak hrubý?“ Zeptala se ho Diana. Zamračil se.
„Přemýšlel jsem… Nechtěl jsem být nezdvořilý… Omlouvám se, jestli jste si myslela, že jsem na vás byl hrubý.“
„To je v pořádku, já se omlouvám, že jsem vrazila do vašeho pokoje bez zaklepání…“
„Tak a teď, když už je to všechno v pořádku, jdeme jíst… Mám hlad.“
Zavolala nás Mary ke stolu.
Když se po jídle vyčerpala veškerá zdvořilostní konverzace, řekla.
„John říkal, že se s vámi potkal už dříve. Je to pravda?“
„Ano, pomohl mi, když se mi porouchalo auto a odvezl mě na čerpací stanici, abych si mohla zavolat...“
„Takže on není jediný člověk na světě bez mobilního telefonu?“ Zasmála se Diana.
„Možná, že teď už ano. Nedávno jsem dostala iPhone.“
„Jaký? Ukážete mi ho?“
Vyndala jsem ho z kabelky a půjčila jí ho. Začala si hrát s dotykovým displejem.
„To je váš snoubenec? Je opravdu moc hezký…“
„Ano, to je můj Edward…“ Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy, když jsem se zadívala na jeho tvář.
„Často se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správně, když jsem nastoupila do školy, místo toho, abych byla s ním v Londýně…“
John se letmo podíval na fotografii a řekl chladným a moralizujícím tónem.
„Nevím sice, jaký typ člověka je vás snoubenec, ale neměla byste myslet na to, co by mohlo být. Žijte tady a teď a vytrveje, dokud nezískáte titul. Vím, že je těžké jít proti lidské přirozenosti a někdy se kvůli tomu určitě necítíte dobře, ale tohle je pro vás nejlepší. Až nebudete vědět, co dál, zeptejte se Boha, on vám ukáže správnou cestu a pomůže při potlačení chtíče…“
Nevěděla jsem, jak na to reagovat, měla jsem pocit, že mě kárá a nechtěla jsem k němu být nezdvořilá, ale Mary a Diana to udělaly za mě - podívaly se na něj vyčítavým a nesouhlasným pohledem, ale on si toho ani nevšiml, byl příliš zaneprázdněný svým kázáním.
Po kávě a moučníku jsme se my dívky vydaly na procházku a John se nabídl, že umyje nádobí. Když jsme se procházely v chadivém odpoledni, Diana se rozpovídala o Johnovi…
„Je mi líto, že je tak studený, občas se chová, jako kdyby byl z kamene, ale vím jistě, že umí být citlivý, i když jen občas. Myslím si, že je to tím, jak je zklamaný tím, že se jeho život neubírá tím směrem, jak si kdysi vytyčil. Když náš otec zemřel, musel se o nás postarat a obětoval tomu svoje vlastní sny. Vím, že chce odejít z New Yorku, ale teď si to ještě nemůže dovolit, počítáme, že tak za tři nebo čtyři roky to už bude lepší…
A aby toho nebylo málo, tak se rozešel se svojí snoubenkou a ona si vzala někoho jiného. Rosamonda byla už od Vysoké školy jeho láska a byli doslova nerozluční. I její rodiče ho milovali. Jen prostě nechápu, že se nikdy nevzali, pořád to odkládal a odkládal, až jí došla trpělivost. Je moc hodná a laskavá. Zasnoubení zrušil on, znáš ho, jaký je - je tak urputný, že jakmile si něco vezme do hlavy, tak je mu jedno, jestli je to správné nebo ne…“
Usmála jsem se a v duchu jsem uvažovala o tom, jak bídně by se asi cítila jeho žena, pokud by si jí doopravdy vzal…
Když jsem se vrátila do svého pokoje, bylo mi smutno. Snažila jsem se dívat na televizi, ale nemohla jsem se vůbec soustředit. Úplně jsem zapomněla na časový rozdíl a zavolala Edwardovi. Samozřejmě, že jsem ho probudila…
„Halooo...“ Jeho hlas zněl doopravdy ospale.
„Oh, miláčku, vzbudila jsem tě? Moc mě to mrzí…“ Podívala jsem se na hodinky a zasmála se. „Promiň, vy teď máte teprve čtyři hodiny ráno…“
„To je v pořádku, stejně se mi zdálo o tobě...“
Usmívala jsem se.
„Opravdu? Doufám, že to byl nějaký hezký sen.“
„Sny o tobě jsou vždycky krásné.“ Hlas měl hluboký a sexy.
„Stejně bych to všechno strašně ráda slyšela, ale vím, že musíš ještě spát. Zavolám ti později a budeš mi to všechno vyprávět, ano?“
„Jasně. Miluju tě…“
„Já tebe taky...“
Když jsem si pak lehla, konečně jsem v klidu usnula, zdálo se mi o Edwardovi a bylo mi dobře.
Občas jsem k nim v neděli zašla na oběd, když mě pozvali. Nabízela jsem pomocnou ruku, ale protože jsem host, tak mi bylo řečeno, že se mám jen posadit a odpočívat. Nemohla jsem tam jen tak sedět, šla jsem za nimi do kuchyně, ale tam jen Mary a Diana dokončovaly přípravu jídla a jen jsem se jim pletla pod nohama.
Potřebovala jsem do koupelny, tak jsem zkusila další dveře, ale narazila jsem na Johnův pokoj - seděl na posteli a četl. Vypadal zamyšleně a divně se na mě podíval, když jsem ho vyrušila. Omluvila jsem se a zavřela dveře. Když jsem se pak vrátila do kuchyně, John už tam byl, ale vůbec na mě nemluvil - nevěděla jsem, jestli jsem ho nějak urazila… Vůbec neodpovídal na moje otázky.
„Co je s tebou, Johne? Proč jsi k našemu hostu tak hrubý?“ Zeptala se ho Diana. Zamračil se.
„Přemýšlel jsem… Nechtěl jsem být nezdvořilý… Omlouvám se, jestli jste si myslela, že jsem na vás byl hrubý.“
„To je v pořádku, já se omlouvám, že jsem vrazila do vašeho pokoje bez zaklepání…“
„Tak a teď, když už je to všechno v pořádku, jdeme jíst… Mám hlad.“
Zavolala nás Mary ke stolu.
Když se po jídle vyčerpala veškerá zdvořilostní konverzace, řekla.
„John říkal, že se s vámi potkal už dříve. Je to pravda?“
„Ano, pomohl mi, když se mi porouchalo auto a odvezl mě na čerpací stanici, abych si mohla zavolat...“
„Takže on není jediný člověk na světě bez mobilního telefonu?“ Zasmála se Diana.
„Možná, že teď už ano. Nedávno jsem dostala iPhone.“
„Jaký? Ukážete mi ho?“
Vyndala jsem ho z kabelky a půjčila jí ho. Začala si hrát s dotykovým displejem.
„To je váš snoubenec? Je opravdu moc hezký…“
„Ano, to je můj Edward…“ Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy, když jsem se zadívala na jeho tvář.
„Často se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správně, když jsem nastoupila do školy, místo toho, abych byla s ním v Londýně…“
John se letmo podíval na fotografii a řekl chladným a moralizujícím tónem.
„Nevím sice, jaký typ člověka je vás snoubenec, ale neměla byste myslet na to, co by mohlo být. Žijte tady a teď a vytrveje, dokud nezískáte titul. Vím, že je těžké jít proti lidské přirozenosti a někdy se kvůli tomu určitě necítíte dobře, ale tohle je pro vás nejlepší. Až nebudete vědět, co dál, zeptejte se Boha, on vám ukáže správnou cestu a pomůže při potlačení chtíče…“
Nevěděla jsem, jak na to reagovat, měla jsem pocit, že mě kárá a nechtěla jsem k němu být nezdvořilá, ale Mary a Diana to udělaly za mě - podívaly se na něj vyčítavým a nesouhlasným pohledem, ale on si toho ani nevšiml, byl příliš zaneprázdněný svým kázáním.
Po kávě a moučníku jsme se my dívky vydaly na procházku a John se nabídl, že umyje nádobí. Když jsme se procházely v chadivém odpoledni, Diana se rozpovídala o Johnovi…
„Je mi líto, že je tak studený, občas se chová, jako kdyby byl z kamene, ale vím jistě, že umí být citlivý, i když jen občas. Myslím si, že je to tím, jak je zklamaný tím, že se jeho život neubírá tím směrem, jak si kdysi vytyčil. Když náš otec zemřel, musel se o nás postarat a obětoval tomu svoje vlastní sny. Vím, že chce odejít z New Yorku, ale teď si to ještě nemůže dovolit, počítáme, že tak za tři nebo čtyři roky to už bude lepší…
A aby toho nebylo málo, tak se rozešel se svojí snoubenkou a ona si vzala někoho jiného. Rosamonda byla už od Vysoké školy jeho láska a byli doslova nerozluční. I její rodiče ho milovali. Jen prostě nechápu, že se nikdy nevzali, pořád to odkládal a odkládal, až jí došla trpělivost. Je moc hodná a laskavá. Zasnoubení zrušil on, znáš ho, jaký je - je tak urputný, že jakmile si něco vezme do hlavy, tak je mu jedno, jestli je to správné nebo ne…“
Usmála jsem se a v duchu jsem uvažovala o tom, jak bídně by se asi cítila jeho žena, pokud by si jí doopravdy vzal…
Když jsem se vrátila do svého pokoje, bylo mi smutno. Snažila jsem se dívat na televizi, ale nemohla jsem se vůbec soustředit. Úplně jsem zapomněla na časový rozdíl a zavolala Edwardovi. Samozřejmě, že jsem ho probudila…
„Halooo...“ Jeho hlas zněl doopravdy ospale.
„Oh, miláčku, vzbudila jsem tě? Moc mě to mrzí…“ Podívala jsem se na hodinky a zasmála se. „Promiň, vy teď máte teprve čtyři hodiny ráno…“
„To je v pořádku, stejně se mi zdálo o tobě...“
Usmívala jsem se.
„Opravdu? Doufám, že to byl nějaký hezký sen.“
„Sny o tobě jsou vždycky krásné.“ Hlas měl hluboký a sexy.
„Stejně bych to všechno strašně ráda slyšela, ale vím, že musíš ještě spát. Zavolám ti později a budeš mi to všechno vyprávět, ano?“
„Jasně. Miluju tě…“
„Já tebe taky...“
Když jsem si pak lehla, konečně jsem v klidu usnula, zdálo se mi o Edwardovi a bylo mi dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat