Kapitola dvanáctá
léto 1826
léto 1826
Byli spolu šest měsíců - poprvé v životě měl dojem, že je zamilovaný. Stále myslel jen na ní, na její tělo, na jejich společné noci. Ale Celine nechtěla, aby se vídali každý den.
„Unavuje mě to, Edwarde. Mám i další přátelé a musím se stýkat i s nimi, musím chodit do společnosti také s někým jiným, než jen s tebou.“
Občas za ní chodil do divadla - všímal si, jak jí ostatní muži pozorují a šílel z toho, protože ona je nijak neodrazovala, od jejich snažení. Věřil, že žena, která je zadaná, by měla kolem sebe vysílat pohled, kterým by dala najevo, že patří jinému - ale ona ten pohled neměla... Všímal si, že kdykoliv nečekaně vstoupil do jejího pokoje, schovávala narychlo složené papíry do stolu, viděl na stole květiny, které nebyly od něj, ale nebylo to nic, co by mohl dokázat. A říkala mu, že ho miluje. Jenom jeho…
Dovolil jí to, chápal její potřebu nezávislosti - byla talentovaná tanečnice a zasloužila si obdiv od diváků, ale toužil po tom, aby byla jenom jeho a čím víc se jí snažil držet při sobě, tím víc se mu vzdalovala. Nechtěl riskovat, že o ni přijde, proto ustoupil - naučil se být spokojený s tím, co mu dala. Obvykle byla sladká, půvabná a velkorysá a říkala přesně ta správná slova, která od ní chtěl slyšet.
Ale také byla často náladová, trochu hysterická, měla bisexuální sklony a často plakala. Měla zvláštní požadavky v jejich intimním soužití - nikdy se nechtěla milovat v neděli a občas se vztekala, když se jí jenom dotkl. Nechtěla také, aby otěhotněla, protože by to byl konec jejího života, jak říkala. Trvala na tom, aby při milování nosil nejnovější výrobek - pánskou ochranu a když odmítal, nemluvila s ním třeba několik dní. Ale když souhlasil, společné vášnivé noci byly bezchybné. Naučila ho mnoha milostným technikám a on se rád učil. Někdy si přál, aby se s ní mohl oženit, odvézt ji do Thornfield Hallu a žít tam spolu s ní - ale v duchu věděl, že jsou to jen hloupé sny… Nikdy by s ním nejela.
„Unavuje mě to, Edwarde. Mám i další přátelé a musím se stýkat i s nimi, musím chodit do společnosti také s někým jiným, než jen s tebou.“
Občas za ní chodil do divadla - všímal si, jak jí ostatní muži pozorují a šílel z toho, protože ona je nijak neodrazovala, od jejich snažení. Věřil, že žena, která je zadaná, by měla kolem sebe vysílat pohled, kterým by dala najevo, že patří jinému - ale ona ten pohled neměla... Všímal si, že kdykoliv nečekaně vstoupil do jejího pokoje, schovávala narychlo složené papíry do stolu, viděl na stole květiny, které nebyly od něj, ale nebylo to nic, co by mohl dokázat. A říkala mu, že ho miluje. Jenom jeho…
Dovolil jí to, chápal její potřebu nezávislosti - byla talentovaná tanečnice a zasloužila si obdiv od diváků, ale toužil po tom, aby byla jenom jeho a čím víc se jí snažil držet při sobě, tím víc se mu vzdalovala. Nechtěl riskovat, že o ni přijde, proto ustoupil - naučil se být spokojený s tím, co mu dala. Obvykle byla sladká, půvabná a velkorysá a říkala přesně ta správná slova, která od ní chtěl slyšet.
Ale také byla často náladová, trochu hysterická, měla bisexuální sklony a často plakala. Měla zvláštní požadavky v jejich intimním soužití - nikdy se nechtěla milovat v neděli a občas se vztekala, když se jí jenom dotkl. Nechtěla také, aby otěhotněla, protože by to byl konec jejího života, jak říkala. Trvala na tom, aby při milování nosil nejnovější výrobek - pánskou ochranu a když odmítal, nemluvila s ním třeba několik dní. Ale když souhlasil, společné vášnivé noci byly bezchybné. Naučila ho mnoha milostným technikám a on se rád učil. Někdy si přál, aby se s ní mohl oženit, odvézt ji do Thornfield Hallu a žít tam spolu s ní - ale v duchu věděl, že jsou to jen hloupé sny… Nikdy by s ním nejela.
Žádné komentáře:
Okomentovat