Edward Rochester - I. - 17. kapitola

Kapitola sedmnáctá

Itálie

Kněz se zastavil a pohlédl na něj. Neznal ho a ještě nikdy ho tady neviděl - posadil se na lavici před ním a zeptal se.

„Mohu vám nějak pomoci, synu?“
„Nejsem katolík, otče.“
„To nevadí. Pokud si chcete promluvit, budu naslouchat…“
„Nemám moc o čem mluvit... Je mi dvaatřicet a nemám nikoho… Jsem sám, jen se svými hříchy.“
„Všichni hřešíme, synu.“
„Ale jsou chvíle, kdy už nemám chuť jít dál...“
„Nejste opravdový věřící, ale věříte, že?“
„Ano, ale obávám se, že Bůh mě už dávno zavrhl.“
Mladý kněz zavrtěl hlavou.

„Bůh nikoho nezavrhuje, synu. Když budete cítit bolest za vaše hříchy, myslete na dobro, které jste jistě někdy někde vykonal - dobro bude udržovat rovnováhu. Musíte se dívat do budoucnosti, tam najdete vykoupení. Ne hned, ale jednou ano…“

16.června 1832

Stála před ním a vypadala pořád stejně - za poslední čtyři roky se vůbec nezměnila, byla pořád stejně krásná. Bylo zvláštní - prohlížel si jí, ale vůbec nic necítil. Necítíl touhu ani bolest, prostě nic… jakoby to byla úplně cizí žena.
„Můj právník mi řekl, že žijete sama s Adele. Nemusíte se bát, Celine, nepřijel jsem si pro ní. Poslední, co potřebuji, je to, aby mě zatěžovalo dítě. Jen jsem měl nějaké jednání v Paříži a chtěl jsem jí vidět…“
Když odcházel z bytu, bylo mu jedno, jestli kdy Celine znovu uvidí, ale byl zmatený, protože cítil, že ať chce nebo ne, na to dítě bude vázaný po celý zbytek života…