Kapitola šestnáctá
Návrat do Paříže
Návrat do Paříže
Nic. Necítil vůbec nic… Jistě, měl by něco cítit, ale…
Dnes ráno měl schůzku s milencem Celine. Vikomtova ruka se třásla a kulka minula, ale Edward zamířil - ruku klidnou a kulka zasáhla svůj cíl. Samozřejmě, že ho nezabil, mířil jen na paži - neměl v úmyslu ho zabít, nechtěl si komplikovat život někým, kdo mu za to vůbec nestál. Vikomtova vojenská kariéra ale bude ukončená - bude mít chromou ruku a proto se už nevrátí do armády. Alespoň malá osobní pomsta…
Klidně vrátil pistoli a odešel do svého pokoje v hotelu, kde začal pít. Chtěl zapomenout na všechno. Usnul na podlaze a vzbudil se až druhý den - otupělý, vyčerpaný a nevěděl, co dál. Neměl vůbec žádný plán a netušil, co bude dělat.
… Adele… Na malý okamžik ho bodlo u srdce - vzpomínal na její ďolíčky ve tvářích, na úsměv, který se jí vždycky objevil ve tváři, když jí choval. Jeho dítě… Ne, není jeho, tak proč se, sakra, cítí odpovědný za její narození?
O dva týdny později nasedl do kočáru a vracel se do Thornfieldu. Nebyl sám - malá, černobílá kulička, kterou měl pod kabátem se na něj dívala velkýma hnědýma očima.
Povzdychl si - nemohl uvěřit tomu, že si pořídil psa… Věděl, že v Thornfieldu nepobude dlouho a to poslední, co potřebuje, je vázat se ještě na nějaké zvíře... Byla chyba, že navštívil rodinu svého zesnulého přítele a že se nechal odvést, aby se podíval na štěňata? Jeho další chyba byla, že si jedno z nich vzal…
Díval se do těch hnědých psích očí a měl zvláštní pocit v srdci. Byl osamělý a u Lanthorpů, rodičů Huga, jeho přítele ze studií se cítil dobře. Stále tam cítil teplo a vlídnost, kterou si pamatoval, když u nich trávil prázdniny, ale zároveň ho bolelo srdce, když se díval na Hugovy rodiče, jak truchlí po svém synovi. Povídali si dlouho do noci, ale neřekl jim, proč tak dlouho cestoval ani o svém manželství, ani o zklamání, které prožil před nedávnem, ani o své dceři…
Když mu pan Lanthorp podával štěně, řekl: „Jednoho dne mi budete děkovat, Edwarde. Až vyroste, bude to váš přítel, uvidíte…“
Pohladil štěně po hlavě, pejsek mu olízl ruku, uvelebil se u svého nového pána na klíně a usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat