Edward Rochester - II. - 26. kapitola

Kapitola dvacátášestá

Jedno tělo – jedna duše ...
7.července 1837

Před večeří šli ještě na krátkou procházku do lesa - šli pomalu, objímal jí kolem ramen a probírali dnešní den.
„Jane, přijdeš dnes večer do mého pokoje - vlastně teď do naší ložnice …?“
Nevěděl, jak má pokračovat. Seděla mu na klíně a srdce jí bilo rychleji - věděla, že není slušné zabývat se takovými myšlenkami, ale byla zvědavá.
„Nevím, jak přistupovat k téhle části našeho manželství… Jestli se bojíš, tak to můžeme odložit…“
„Ne, nebojím se, možná jsem trošku nervózní, ale nemám strach. Snad ani nevíš, že paní Fairfaxová o tom se mnou kdysi mluvila.“
„Paní Fairfaxová? Co ti proboha říkala? Nebylo to moc strašidelné?“
Usmála se. „Nebyl jsi doma a s úzkostí jsem očekávala, až se vrátíš, tak mi říkala, že je nutno dbát určité opatrnosti. Ujistila mě, že i když to bude bolestivé a ponižující, i tak se mám pokorně odávat Boží vůli a naučit se plnit manželské povinnosti...“
„A věříš jí?“ Jemně jí pohladil po tváři.
„Myslím, že mě chtěla postrašit. Necítila jsem, že bych měla mít strach - líbí se mi tvoje polibky a nemůžu předstírat opak. Cítím se v tvém náručí jistá a bezpečná a opravdu nemám strach.“
Cítila, jak jí červenají tváře a vzpomněla si na ty příjemné pocity, když jí líbal - horké přívaly, které se jí rozlévaly po celém těle a když ležela sama v posteli, toužila po tom, aby se jí znovu dotkl... Byla to touha, ale nevěděla, jak to pojmenovat a sotva si to dovedla představit.
Zasmál se představě, jak jí paní Fairfaxová dává ty své rady.
„Dovedu si jí živě představit, ale ve skutečnosti mám docela obavy… Byl jsem dlouho sám a ani jsem nesnil o tvém návratu. Pokud jde o naši první společnou noc, můžu počkat, až si budeš jistá…“
„Ne! Ani by mě nenapadlo tě o to žádat, udělám to ráda a nebojím se.“
„Tak jsem asi já jediný, kdo má strach.“
„Ty? A bát se? Děláš si ze mě legraci?“
„Ne, jen mám trochu obavy. Bojím se, že tě znechutím, ublížím ti nebo něco podobného. Víš, nikdy jsem nebyl s nikým, kdo… je nevinný.“
„Tvoje žena nebyla?“
„Ach ne, ta v žádném případě, její znalosti zdaleka přesahovaly ty moje. Obávám se, že jsem to byl já, kdo byl v tomhle vztahu bez zkušeností.“
Políbila ho. „Chci být tvojí ženou ve všech směrech a nemám strach. Vím, že bys mi nikdy neublížil…“
Oplatil jí polibek a pak udělal něco, co chtěl udělat už strašně dlouho a nyní, jako manžel, mohl - položil jí hlavu jemně na prsa a objal jí. Ztuhla a cítil, jak se nadechla, ale pak se uvolnila - políbila ho a hladila po vlasech.

Stál u ohně a čekal na ní - měl na sobě jen kalhoty a košili. Znovu se vykoupal, i když se koupal ráno a vyčistil si zuby - chtěl se jí líbit. Od ohně mu bylo teplo - slyšel, jak se otevřely dveře a otočil se za tím zvukem. Stála před ním - neviděl jí, ale slyšel, jak dýchá a cítil její úzkost. Objal jí a přitiskl k sobě tak pevně, jak jen mohl - hladil ji po zádech a po tváři a slyšel, jak slabě zasténala…

Jane…

Jane Rochesterová otevřela a přimhouřila oči - prudké ranní světlo jí probudilo. Edward spal vedle ní - vzala si župan a opatrně vyklouzla z postele. Ze země vzala noční košili, kterou tam včera zahodil a stále v duchu slyšela jeho šepot a cítila jeho horký dech… Potichu vešla do šatny hned vedle ložnice, postavila se před zrcadlo a prohlížela se - její zpravidla bledá pleť měla červený nádech. Nemohla odtrhnout pohled od ženy v zrcadle - byla žena a cítila to z každého kousku svého těla... Rozvázala si župan, nechala ho spadnout na zem a dívala se na sebe. Bylo jí devatenáct let a ještě nikdy se neviděla zcela nahá. Od nejrannějšího dětství byla nucená koupat se v noční košili a v Lowoodu stejně tak. Nikdy se nekoupala ve vaně, dokud nepřišla do Thornfieldu, ale i tam se ze zvyku koupala v košili. Nemohla uvěřit té noci, kterou spolu se svým manželem strávila. Sundal jí košili a odhodil jí na zem - vklouzla pod deku, ale vlezl si k ní, vzal jí do náruče a vášnivě líbal. Byl to ten nejkrásnější pocit, jaký znala - najednou jí už vůbec nebylo trapné, že je nahá…
Rychle se umyla a znovu vklouzla do postele - lehla si k němu a cítila, jak po ní i v polospánku sáhl a přitáhl jí k sobě.
„Jak se má dnes ráno moje žena?“
„Jsem v pořádku a jak se máš ty?“ - tiše se usmála.
„Je mi tak dobře, jako už dlouho ne.“ - zašeptal jí do vlasů. „Bylo to v pořádku? Nebolelo tě to moc? Říkala jsi, že ne, ale obávám se, že jsem ti stejně ublížil…“
„Ne, neublížil jsi mi…“ políbila ho na tvář.


…Měla pravdu - její tělo kladlo chvilku malý odpor, cítila krátkou bolest, ale když do ní vklouzl, příjemné pocity tu malou bolest zastínily a postupně vymazaly. Každý jeho dotek byl tak vzrušující a nechtěla, aby přestal…
Objal jí a zeptal se. „Slyšel jsem, že ses vzbudila brzy - jen jsi ležela a nespala. Na co jsi myslela?“
„Na St. Johna a na to, že na mě měl špatný názor. Když mě požádal o ruku, řekl mi …“- zmlkla.
„Řekl ti co?“
„Řekl mi, že nejsem stvořená pro lásku, ale pro práci. Dlouho jsem si myslela, že má pravdu, ale po včerejší noci mám dojem, že se mýlil - myslím, že jsem stvořená i pro lásku…“
„Musím ti říct, že i když je to služebník Boží, jako člověk je to idiot.“
„Takže s ním nesouhlasíš?“
„Nikdy jsem se nemiloval s nikým, kdo by byl hoden lásky tolik jako ty. Chtěl bych se s tebou znovu milovat, ale nemyslím si, že to právě teď půjde. Ta noc mi vzala hodně sil a bude to trvat několik hodin, než budu zase připravený… Ale nemá to nic společného s tebou, víš to, že? Není to proto, že bys nebyla stvořená k milování…“ - hlas měl laškovný a lechtal jí na zádech.
„Vím to, Edwarde.“
„Je tak hezké tě poslouchat, když říkáš moje jméno.“

 

Edward…

Ležel klidně, ruce omotané kolem ní, ale bylo těžné usnout. Byl unavený, tělo uvolněné po noci, kterou spolu strávili, ale stále se tak trochu obával, že když by se vzbudil, neležela by tam. Byla tak naivní a nezkušená - nevěděla co dělat, ani jak se ho dotýkat, ale vzrušovalo ho to a naplnilo ho to něhou a vášní. Miloval jí za to, že byla jen jeho a nikoho jiného... Přes všechny nedostatky znalostí jí nechyběla vášeň - reagovala přirozeně, spontálně a samovolně. Její tělo reagovalo na jeho a bylo to tak správně... Ano, takhle by to mělo být - když bylo po všem, poprvé v životě neměl vůbec žádný prázdný pocit - cítil jen klid, radost a spokojenost - a bezpečí…


…Dlouho ji líbal a hladil na obličeji a na krku - sundal jí košili, odhodil stranou a znovu líbal. Když mu zajela prsty pod jeho košili, měl pocit, že omdlí. Natáhl ruku a dotkl se jejích prsou - poprvé je držel v ruce a pomalu přejížděl palcem sem a tam. Dech se jí zrychlil a konečně dostal odvahu líbat nejen její ústa a tváře - lehce přejížděl jazykem po ztvrdlých bradavkách.
Cítil, jak se trochu třásla, když ji k sobě přitáhl a šeptal něžnosti do ucha - pomalu vzal její ruku a ukázal, co se mu líbí, ale musel jí brzy zastavit, protože ho hladila víc, než by v této chvíli snesl a nechtěl, aby všechno skončilo tak brzy. Ruka se mu třásla, když jí hladil po břiše a mířil k jejím stehnům - svaly měla napjaté a přitiskla nohy k sobě.
„Otevři mi, lásko.“ - zašeptal a když přes ni přejel prsty, cítil, že je už teplá a vlhká, ale stále ji hladil. Jemně přejížděl nahoru a dolů. Tou dobou už se mu ruka netřásla a cítil se jistý. Reagovala na jeho doteky, sténala a rozevírala nohy stále víc - dělalo jí to dobře a on byl rád.
„Líbí se ti to?“
Zrychleně dýchala. „Ach ano… ano.“
Políbil jí a zašeptal. „Chci tě slyšet, drahoušku. Nevidím tě, ale potřebuji tě slyšet…“
Pod prsty cítil drobné křeče, kterými se její tělo zachvívalo, slyšel, jak se snaží potlačit tiché výkřiky. Usmál se a držel jí v náručí, dokud se neuvolnila.
„Jak je ti? Ty jsi ještě nikdy nezažila tenhle pocit?“
Zavrtěla hlavou a byla v rozpacích. „Nemůžu uvěřit, že jsem byla tak… Že jsem vůbec nemohla kontrolovat sama sebe.“
„Takhle to bylo v pořádku, lásko. Miluji tvoje potěšení - chci tě slyšet a cítit a chtěl bych ti tyhle pocity dávat znovu a znovu.“
„Ale co když nás Marie a John slyšeli?“
„Nerad to říkám, ale oni vědí, co se děje v ložnici o svatební noci…“
Pomalu jí hladil po celém těle, až mu sama řekla. „Chci tě, Edwarde… Nebojím se toho…“
Ležela s důvěrou v jeho náručí, nohy omotané kolem jeho boků - snažil se ovládat. Těsnost a odolnost a pocit, že může jít dál… Zastavil se, políbil jí a pohladil, cítil se jako hovado - slyšel její ostré nadechnutí a pak překážka zmizela a byl hluboko v ní. Pohyboval se pomalu a ona se uvolnila - trvalo to jen chvíli, jen několik okamžiků - srdce mu bušilo jako blázen. Zastavil se, nebyl schopný pohybu ani jakékoliv kontroly a zaplavil ho neuvěřitelný pocit. Slyšel svůj hlas, jak vykřikl. „Jane, ach bože…Jane…“


Když se pozdě v noci probudil, ležela stále vedle něj a slyšel, jak tiše dýchá - hladil ji po zádech a po vlasech.
„Hmmmm.“- zamumlala, protáhla se jako kočka a přitulila se k němu. Pokračoval v laskání - hladil jí po břiše a ona rozevřela nohy, aby mu usnadnila cestu. Otočila se k němu - líbali se a hladili navzájem a jejich vášeň postupně rostla. Znovu jí chtěl a tentokrát neskrývala svoje pocity a tiše sténala.
„Prosím, Edwarde, prosím…“
Teď nebyla nikde žádná překážka - rytmus jejich těl se rychle přizpůsobil. Nebyl žádný spěch, jen pomalu rostoucí nadšení. Slyšel její tiché sténání a cítil, že se jí to líbí. Nečekal to, ale byl rád a když pak přišlo vyvrcholení, tentokrát nemlčela, ale vykřikla jeho jméno, tiskla se k němu a lapala po dechu.
…Moje sny se staly skutečností. Moje drahá láska, moje žena, je se mnou a je šťastná...