Edward Rochester - III. - 3. kapitola

Kapitola třetí

Květen - červen 1839

Dny pomalu ubíhaly - Edward ležel v téměř úplné tmě a s očima ovázanýma. Byl tichý a přemýšlel - moc nemluvil. Chodila ho ošetřovat zdravotní sestra, lékař nedovolil, aby ho Jane ve svém stavu převlékala a starala se o něj. Sestra byla hrubá, nepříjemná a silně páchla po alkoholu - ale byla silná a když jí chtěla Jane s něčím pomoci, hrubě a rázně jí odbyla.

Nudil se - nemohl nic dělat, měl jen odpočívat. Jeho žena trávila co nejvíc času u něj, předčítala mu, držela ho za ruku a povídali si. Nabádal jí, ať se jde raději porozhlédnout po Londýně - nikdy tohle město neviděla, ale zůstávala u něj. Snažil se být trpělivý pacient, ale čas ubíhal tak pomalu a byl unavený - unavený ze své slabosti a závislosti na svojí milované ženě. Bylo mu čtyřicet let a jí jen jedenadvacet - chtěl být silný, chtěl se o ní starat… Nechtěl se cítit takhle neschopný...

Požádal mladou služebnou Kitty, aby Jane ukázala Londýn. Kitty byla víc než šťastná - za pár šilinků bude dělat paní Rochesterové průvodkyni. I když se jí zpočátku moc nechtělo, zjistila, že je to fascinující město - prohlížela si všechny památky a zajímala se o ně. Kitty bydlela několik mil za městem a přesně věděla, kam jít - kde má zelinář nejčerstvější zeleninu, ve kterém obchodě prodavač nešidí a kam se jít podívat. Byla jen o pár let mladší než Jane, byla vtipná a obě ženy se spolu hodně nasmály.

Tři dny po operaci doktor Smith kontroloval obvazy a dovolil Edwardovi, aby vstal z postele, ale pořád nedovolil, aby se vrátil domů - jízda v kočáře ještě nebyla vhodná. Když se Jane vrátila z procházky, bylo téměř komické, jak rychle se mu snažila všechno povědět - skoro hodinu mu povídala o všem, co je potkalo. Vyprávěla mu o lidech, které poznala, viděla nepokoje v továrnách, slyšela pověsti o plánovaném sňatku královny Viktorie a spoustu dalších novinek. Držel jí za ruku a byl rád, že se baví. Občas se cítil trochu provinile, že jí nechává v izolaci Ferndeanu, ale zdála se tam být šťastná a nikdy nelitovala, že by jí chyběla společnost.

Za další dva dny dostal povolení jít na procházku - oči měl stále ovázáné, ale s pomocí hůlky a svojí ženy vyšel do ulic. Za několik dní oslaví své druhé výročí od svatby a za několik málo měsíců se jim narodí první dítě - a když to všechno dobře dopadne, vrátí se mu i jeho ztracený zrak. Prožívali tuhle dobu jako líbánky, které nikdy neměli a skoro se odmítali vrátit do Ferndeanu. Po čtyřech týdnech doktor souhlasil, že Edward může konečně odjet domů. Varoval ho, že nikdy nebude na oko vidět tak dobře, jako předtím, ale může číst a psát, i když ne moc dlouho, ale bude to úžasný pocit nezávislosti, který získá a to je hlavní.

Červenec 1839

Ležel na svojí straně postele a v ruce držel svíčku. Měl radost z úspěšně provedené operace, byl schopný chodit úplně sám, bez doprovodu. Ležel a díval se na svoji ženu, jak tvrdě spí - díval se na ní něžně, připadala mu jako anděl... Ty poslední dva měsíce pro ní musely být také těžké. Jeho operace a její neustálé cestování z hotelu do sanatoria jí nepřidaly na klidu a to v době, kdy i ona potřebovala odpočívat. Přísahal si, že od téhle chvíle ji bude chránit a starat se - tak jako to dosud dělala ona pro něj…

Ležela na boku, levou ruku měla položenou na břiše a pravou pod hlavou - vlasy měla rozprostřené na polštáři. Obvykle si je splétala do copu, ale asi byla tak unavená, že zapomněla.
Byla to ta nejúžasnější věc - znovu jí vidět… Nikdy nezapomene na ten první pohled v ordinaci lékaře, když mu konečně sundal obvazy. Rychle zamrkal v reakci na prudké světlo v pokoji a rozlédl se kolem sebe…

…Byla taková, jakou si jí pamatoval, ale teď měla na sobě zelené šaty, stejné barvy, jako mají její oči a vlasy měla učesané jinak než dřív. Byla o maličko starší, ale mnohem elegantnější a krásnější, než si vůbec dokázal představit. A téměř stejně krásný pohled, jako na její tvář, byl i pohled na její břicho, které se jí jemně rýsovalo pod šaty...

Nebyl schopný přestat se na ni dívat, pořád si jí musel prohlížet - díval se na ní i při večeři a sledoval jí i večer. Musela se až smát, tváře jí zčervenaly a nakonec ho napomenula.

„Edwarde, je mi to už trapné, prosím, neprohlížej si mě pořád tak zkoumavě.“

„Je to ten nejhezčí pohled, jaký jsem si mohl představit…“ - mluvil vážně a byla to naprostá pravda.

Dnes večer, než ulehla do postele, díval se na ní, jak se šla převléknout. Viděl, jak vyšla bosa ze svojí šatny, oblečená jen do tenké noční košile, dlouhé vlasy rozpuštěné, v ruce kartáč. Po celé dva roky jí miloval a zkoumal jen rukama, a představoval si, jak vypadá její tělo. Teď cítil změnu i v jejím chování, cítil, jak si ho také prohlíží. Nepotřeboval, aby mluvila, rozuměl jí…stejně jako ona jemu.

„Miláčku, tys mě viděla už mnohokrát, ale já… Prosím, chci se na tebe dnes večer dívat, dovolíš mi to?“

Přikývla a měla nervózní pocit - stejný jako o svatební noci - cítila se rozpačitá a plachá, ale zároveň se nemohla dočkat. Cítila se hloupě s takovými pocity - je to přece její manžel, zná její tělo lépe než ona, nesčetněkrát ho viděla nahého, tak proč by on teď nemohl vidět jí? Zvedla ruce, aby jí stáhl košili…

Cítil plnost jejích ňader a zaoblenost bříška, ale teď jí mohl konečně i vidět. Za poslední dva roky by zaprodal duši ďáblu, jen za krátký pohled na ní a teď se dočkal... Srdce mu bilo rychleji, když si jí prohlížel - zvedl ruku a jemně se dotýkal jejích bradavek, líbal je a hladil jí břicho.

„Jsi tak krásná, tak dokonalá…“ - šeptal.

Nedokázala si vzpomenout, kdy byla tak vzrušená - stál před ní a hladil jí jemnou pokožku na břiše. Když vstal a přitiskl se k ní, cítila jeho erekci a když se ho dotkla, cítila jeho tvrdost i to, jak se chvěje. Odnesl jí na postel, poklekl před ní a začal jí líbat. Jemné polibky na stehna a mezi nohama, lehce se jí dotýkal. Cítil nárůst tepla ve svých slabinách a málem ztratil kontrolu - laskal jí a hladil, až sténala a vzdychala - „Edwarde, prosím, prosím…“

Posadila se, rozepnula mu kalhoty a hladila ho - zasténal a opět jí položil. Postel byla ve správné výšce, takže si jen klekl a vstoupil do ní. Pohyboval se tak, jak se jí to líbilo - pomalu a jemně - a dívali se jeden druhému do očí. Ležela pod ním a i když se jí tvář měnila spolu se vzrůstajícím vzrušením, nepřestávala se na něj dívat, takže se pohledem vpíjel a ztrácel v jejích očích…

„Miluji tě, kdybys věděla, jak moc tě miluji…“

Když pak leželi vedle sebe, hladil jí, až za chvíli usnula. Držel ji v náručí a miloval tak moc, až to bolelo…

…Pokud by se na ní díval objektivně, neviděl by žádnou velkou krásku - nos měla příliš drobný, bradu příliš dlouhou aby byla dokonalá, ústa příliš široká… Ale její oči - zelené a krásné s dlouhými řasami, vyvážily těch několik nedostatků. Ale on se na ní nemohl dívat objektivně, nebyl toho schopný - pro něj byla dokonalá…

Žena, která je milována má zvláštní druh krásy. Ještě si pamatoval tu chvíli, kdy jí viděl naposledy - když ho políbila a vyšla ze salonu, před tím, než utekla... Ta tvář a ten výraz ho mučily po všechny osamělé noci před jejím návratem - její bledá tvář a smutné - tak smutné oči… Byla pryč svatební záře, která se kolem ní vznášela ten den ráno… Ale teď byl ten obrázek nahrazen pohledem na krásnou ženu, zářící štěstím a zdravím - a bezpečnou v jeho náručí.

Edward Rochester poznal hodně žen - vždy dával přednost vysokým, exotickým ženám - tmavým a krásným. Jane se s nimi ale nemohla rovnat - jejich pracné účesy, jemné šaty, jejich kosmetické drobnosti, kterými se snažily zakrýt nedostatky… Myslel na to, jak uhýbaly pohledem, když si je zkoumavě prohlížel, jak se skrývaly za lichocení a faleš. Myslel na nudnost a dokonce krutost, která se skrývá za krásou. Do Thornfieldu se vrátil, aby se zbavil takovéhle ženské společnosti…

…A právě, když si myslel, že už nenajde žádnou, po které touží, potkal Jane - drobnou, štíhlou, bledou a podivně oblečenou. Ale neznala žádné triky a absolutně žádné falešné lichotky nebo svádění. Dívala se mu zpříma do očí, nebála se ho, když byl hrubý nebo arogantní. Mohli si spolu dlouhé hodiny povídat o zajímavých věcech a on se pomalu zamilovával, i když myslel, že ho tenhle cit mine... Byla tak čistá a upřímná - a byl rád, když to zjistil. Nepokoušela se ho vůbec nijak očarovat - nepokoušela se vůbec o nic. Byla to prostě jen Jane -  vždy sama sebou a přitom nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Přál si, aby jí mohl dát najevo, co právě teď cítí - než si lehl, sfoukl svíčku, posunul se k ní blíž, objal jí a lehce políbil na tvář.

„Spi, moje krásko... Miluji tě navždy, věř mi to…“