Edward Rochester - I. - 5. kapitola

Kapitola pátá

Edwardova nepřítomnost
Leden 1814

Grace Poolová strávila první den manželství skoro celý v posteli - spala až do třech hodin odpoledne. Když se vzbudila, cítila se provinile - byla zvyklá každý den pracovat a cítila se nevyužitá. V hlavě jí bušilo a houpal se jí žaludek - na okamžik nevěděla, co má dělat jako první. Cítila bodání mezi nohama, a měla pocit, že je lepkavá a špinavá - zvedal se jí žaludek a bolela jí hlava. Umyla se ve studené vodě - drhla zaschlé krvavé skvrny ze svých stehen a pak se zhroutila na podlahu a vzlykala. „Mami… Stýská se mi, proč tady nejsi?“
Převlékla postel, vyprala prádlo a měla jen málo času na to, aby přichystala pořádné jídlo - stihla dát na stůl jen chléb, sýr a pečená jablka, když Abel vešel do dveří.
„Omlouvám se, ale příště se polepším…“
„Ach, to je v pořádku, Grace. Odpočinula sis?“
Večeřela s ním - on si pak zapálil dýmku a Grace mu nalila další šálek čaje. Byl překvapený tím příjemným pocitem sedět u jídla s někým jiným - večeřet se svojí mladou ženou…
„Dnes večer se nemusíš bát… Nechci ti působit další bolest…“
„Děkuji.“ Zašeptala a oddychla si.

Grace začala nový život - byla zvyklá na tvrdou práci - vařila každý den, starala se o dům a o svého muže. Dával jí celou svojí mzdu, nechával si jen několik mincí na tabák. Zprvu byla ohromena tím, že jí dával všechny peníze, ale byla pečlivá a šetřila. Když svému muži ráno poprvé připravila ručník, mýdlo a čistou košili, byl překvapený - koktal, že nebyl zvyklý se tak často mýt, ale odešel ven a vrátil se s umytými vlasy, byl převlečný do čisté bílé košile a když ho takhle viděla, bylo jí najednou o trochu líp.
Nemilovala ho, ale musela přiznat, že byl laskavý a hodný. Snažil se jí dělat radost, občas jí přinesl květinu nebo stuhu do vlasů. Teď, když neměla matku, potřebovala někoho, o koho by se mohla starat - vařila bylinkové čaje, aby zmírnila jeho neustálý kašel, vařila chutná jídla a zdála se být spokojená. I když ho nemilovala, byla k němu laskavá a starala se o něj jak mohla. Byl to sice hubený a nezdravě vypadající muž, ale jeho fyzické potřeby byly silné - dlouho si je musel odpírat, nejprve s nemocnou manželkou a pak jako vdovec, ale teď měl mladou krásnou ženu a rád by si dopřával potěšení z její blízkosti. Po jejich první společné noci jí dal několik dní na vyléčení, ale každou noc se ptal. „Jsi už v pořádku, děvenko?“
Pokaždé pokrčila rameny a neodpověděla, ale po několikáté noci se už cítila provinile a pohlédla mu do očí. „Ano, Abele, jsem v pořádku…“
Tentokrát to nebolelo tolik - ležela tiše a ani se nepohnula, vzpomněla si, jak si těsně před spaním lokla z lahve whisky a hned si ústa vypláchla čajem, aby nic nepoznal... Pak se cítila skvěle, teplo se jí rozlévalo po těle, které bylo bezvládné a uvolněné a ani jí nevadilo hnusné vlhko, které v ní zanechal. Brzy to nebolelo vůbec, ale nikdy necítíla žádné potěšení. Vzpomínala na to krásné teplo, které se jí rozlévalo po těle, když jí Edward objímal a líbal a litovala, že teď necítí nic podobného - měla spíš husí kůži, když se jí dotýkal Abel…
Ale láhev whisky byla brzy skoro prázdná a ona nevěděla, jak si pořídit další. Zeptala se nakonec manžela, zda by jí jednu nepřinesl, že má bolestivou menstruaci a od těch strašných křečí jí přináší úlevu jen obklady z whisky. Červenala se, když ho o to žádala, věděla, že lže, ale on jí důvěřoval. Po pravdě řečeno, menstruovala zatím jen několikrát a vůbec to nebolelo. Očekávala tyto dny s vědomím, že po tu dobu se jí nebude moci Abel dotknout…

Seznámila se i s Abelovou dcerou Rachel, která měla tři děti a čtvrté na cestě. Byla o patnáct let starší než Grace, ale i tak se obě brzy spřátelily. Rachel nevadil otcův sňatek, ve skutečnosti byla ráda, že v domě teď bydlí jen se svojí rodinou a nemusí se o něj starat. Grace pozorovala a poslouchala zkušenosti svojí nevlastní dcery s těhotenstvím a na podzim roku 1814 začala zvracet. Abel byl první, kdo si toho všiml a zeptal se jí, zda není těhotná. Byl by tak šťastný, ale Grace vrtěla hlavou, že určitě není. Ale nevolnosti pokračovaly, menstruace se zastavila a nekonec nemohla popřít, že je opravdu těhotná...
Abel měl radost, měl z manželství jen jednu dceru a toužil po dalším dítěti. Byl ní teď ještě hodnější, chtěl, aby často odpočívala, dokonce jí ani nenutil k milování. Jak dítě v jejím břiše rostlo, Grace si na tu myšlenku nakonec zvykla a začala se na dítě těšit. Pletla malé oblečky celou zimu - cítila se už lépe, nevolnosti pominuly. Prsa se jí zvětšovala, vlasy měla husté a lesklé a oči jí zářily - vypadala a cítila se spokojeně.