Kapitola třetí
Zastavil se v dolní části schodiště, narychlo si zastrčil košili do kalhot, zvedl svíčku a šel do dalšího patra.
„Bertho, cos to udělala?! Chtěla jsi mě zabít? Když by se ti to podařilo, šla bys do ústavu, uvědomuješ si to? To chceš?“
Neposlouchala ho, jen se na něj dívala a vztekala se - snažila se ho kousnout do ruky a nadávala mu, když bral klíče a zamykal. Grace se probouzela - tváře červené, suché a rozpraskané. Před sebou měla hrnek - zdvihl ho a čichl k němu. Gin…!
„Grace!“ Praštil pěstí do stolu. „Můžeš mi to vysvětlit? Probudil jsem se a závěsy u mojí postele byly v jednom ohni. Díkybohu, že slečna Eyrová byla náhodou vzhůru a slyšela hluk. Platím ti pětkrát tolik, co ostatním a chci mít pocit, že mohu bezpečně spát - já i lidé v tomto domě.“
„Je mi to líto, pane…“
„Uvědomuješ si, co se mohlo stát? Mohla ublížit i někomu jinému… Mohla ublížit Adele nebo…“ Neřekl to nahlas, ale měl na mysli Jane…
O několik minut později stál znovu přede dveřmi svého pokoje. Předtím tam nechal Jane o samotě, jen ji přikryl županem, aby nenachladla a řekl, aby nikam nechodila a nikoho nevolala. Nevěděl, jestli tam ještě stále je - napůl doufal, že ano a napůl se toho děsil. Věděl, že by nikdy nezůstala, kdyby znala pravdu…
Tiše otevřel dveře - stál tam, ruku na klice, prohlížel si jí a přemýšlel… Zachránila mu život - trvalo to jen několik minut, než společně uhasili požár. Pak ji odvedl k židli, cítil, jak se třese zimou a napětím. Dívala se na něj překvapenýma očima - uvědomil si, že má rozhalenou košili a odhaluje nahou hruď a že ona zřejmě ještě nikdy neviděla skoro nahého muže. Ta červeň, která se jí usadila ve tvářích ho naplnila něhou…
Duben 1836
Stál před zrcadlem v pokoji pro hosty v Ingram Parku, kde byl už skoro týden. Byl čerstvě oholený a uvazoval si kravatu. Ráno po požáru se sebral a odjel sem - potřeboval si utřídit myšlenky. Už věděl jistě, že ji miluje a měl strach, že když se na něj podívá, pozná to na něm... Odjel a přitom se nemohl dočkat setkání s ní. Byl si jistý, že všechno to, co k ní cítí se mu zračí ve tváři.
Uvázal si kravatu, podíval se na sebe do zrcadla a zamračil se na sebe. Nebylo toho mnoho, čím by se mohl nějak vylepšit - husté černé vlasy se mu kroutily na límci, rostly mu strašně rychle, tmavé oči se mračily - Celine i Giacita mu vždycky záviděly dlouhé a husté řasy nad nimi.
Vyčistil si zuby a pro jistotu si ještě vzal anýzové bonbony, aby nikdo necítil zápach z doutníku a alkoholu, když dopil sklenku. Napadlo ho, proč to vlastně dělá, když jediná žena, na kterou chce udělat dojem je v Thornfieldu, desítky mil daleko. Bůh ví, jaký dech musela cítit, když stáli tak blízko sebe tu noc po požáru... Asi musela mít pocit, že cítí lihovar.
Byl si vědom toho, že Lady Ingramová se na něj dívá jako na možného ženicha pro svoji dceru Blanche a zatím je při tom nechal. Slečna Ingramová byla talentovaná a krásná, ale nemohl se ubránit srovnávání s Jane - a ve všech směrech byla Blanche v jeho očích nevyhovující. Viděl její povýšenost, její přílišnou hrdost, sofistikované názory, viděl její hrubost ke všem zaměstnancům i pohrdavé chování k ostatním. Někomu by se možná mohla zdát lákavá - její smyslné tělo, lesklé černé vlasy, ale jeho nechávala kupodivu chladným.
Ve své mysli měl uložen obraz Jane - její náklonnost k paní Fairfaxové, k Adele i k ostatním lidem v domě. Viděl ji, jak sedí před ním a tiše a klidně si spolu povídají - mohl ji poslouchat celé hodiny… Poprvé poznal někoho, s kým stojí za to si povídat, někoho, kdo naslouchá a kdo klidně a bez obav vyjádří své vlastní názory. Myslel na její jednoduché šedé šaty, tak nevýrazné, které nedaly vyniknout její kráse - viděl její hladkou bílou kůži, její krásné, proměnlivé oči, lesklé vlasy - a všechnu tu vnitřní krásu, která mu brala dech, kdykoliv na ní jen pomyslel.
Toužil po tom, být u ní a dal by cokoliv za to, aby mohl být zpátky doma - uvažoval o tom, co asi dělala v noci. Napadlo ho, jestli na něj čeká a jestli ji mrzí, že je on teď pryč…
Uvázal si kravatu, podíval se na sebe do zrcadla a zamračil se na sebe. Nebylo toho mnoho, čím by se mohl nějak vylepšit - husté černé vlasy se mu kroutily na límci, rostly mu strašně rychle, tmavé oči se mračily - Celine i Giacita mu vždycky záviděly dlouhé a husté řasy nad nimi.
Vyčistil si zuby a pro jistotu si ještě vzal anýzové bonbony, aby nikdo necítil zápach z doutníku a alkoholu, když dopil sklenku. Napadlo ho, proč to vlastně dělá, když jediná žena, na kterou chce udělat dojem je v Thornfieldu, desítky mil daleko. Bůh ví, jaký dech musela cítit, když stáli tak blízko sebe tu noc po požáru... Asi musela mít pocit, že cítí lihovar.
Byl si vědom toho, že Lady Ingramová se na něj dívá jako na možného ženicha pro svoji dceru Blanche a zatím je při tom nechal. Slečna Ingramová byla talentovaná a krásná, ale nemohl se ubránit srovnávání s Jane - a ve všech směrech byla Blanche v jeho očích nevyhovující. Viděl její povýšenost, její přílišnou hrdost, sofistikované názory, viděl její hrubost ke všem zaměstnancům i pohrdavé chování k ostatním. Někomu by se možná mohla zdát lákavá - její smyslné tělo, lesklé černé vlasy, ale jeho nechávala kupodivu chladným.
Ve své mysli měl uložen obraz Jane - její náklonnost k paní Fairfaxové, k Adele i k ostatním lidem v domě. Viděl ji, jak sedí před ním a tiše a klidně si spolu povídají - mohl ji poslouchat celé hodiny… Poprvé poznal někoho, s kým stojí za to si povídat, někoho, kdo naslouchá a kdo klidně a bez obav vyjádří své vlastní názory. Myslel na její jednoduché šedé šaty, tak nevýrazné, které nedaly vyniknout její kráse - viděl její hladkou bílou kůži, její krásné, proměnlivé oči, lesklé vlasy - a všechnu tu vnitřní krásu, která mu brala dech, kdykoliv na ní jen pomyslel.
Toužil po tom, být u ní a dal by cokoliv za to, aby mohl být zpátky doma - uvažoval o tom, co asi dělala v noci. Napadlo ho, jestli na něj čeká a jestli ji mrzí, že je on teď pryč…
Žádné komentáře:
Okomentovat