Kapitola osmá
Někdy jsem měl pocit, že jsem v pekle…
Červen 1825
Někdy jsem měl pocit, že jsem v pekle…
Červen 1825
Rád trávil čas ve svém pokoji - poslouchal šumění vody a stromů. Nesnášel ty zvuky z její ložnice - křik, sténání a nadávky. Stávala se hysterickou a zuřila už skoro celý den. Bůh ví, proč? Taky zjistil, že začala pít - hodně pít. Nenáviděl jí - nemohl to popřít, prostě jí nenáviděl... Ale nechtěl být jako zbabělec - nechat jí tady a utéct zpátky do Anglie - věděl, že stejně nemá kam jít - v Thornfieldu by nebyl vítaný. Dokonce zjistil, že mu lhala i o svém věku - byla o celých pět let starší než on. A byla nemocná a on už pomalu nevěděl, co dál. Celé čtyři roky se snažil smířit se svojí neutěšenou situací, ale cítíl, že takhle to nemůže jít dál věčně. Zkoušel se radit s lékaři, ale každý říkal něco jiného, ale všichni se shodovali na tom, že je šílená - a to nevyléčitelně. Konzultace s právníky také nedopadla dobře - zatím neexistují žádné právní prostředky k rozvázání manželství kvůli šílenství.Když si uvědomil, že nemůže udělat nic, co by bylo zákonné, měl pocit, jakoby uvnitř zemřel…
Jednoho dne opět utekla - byla pryč dva dny, až jedno odpoledne přišel sluha z města se zprávou, že jí viděl v přístavu. Rozjel se tam a našel jí ve společnosti několika chlapů - se sukní vyhrnutou, nechala se obhospodařovat od neznámého muže a další stáli ve frontě za ním… Měl chuť jí zabít, ale místo toho odjel pryč. Cítil se tak bídně - někde hluboko uvnitř srdce věřil, že jednou bude šťastný, ale zatím stále prožíval pravý opak.
Žádné komentáře:
Okomentovat