Kapitola desátá
Před svatbou
Červen / červenec 1836
Před svatbou
Červen / červenec 1836
Už dávno zapomněl na to, jaké to je být šťastný, ale teď se každé ráno probouzel s novou nadějí - poprvé po letech se neobával každého nového dne. Když se na ní díval, viděl, že má stejné pocity. Miloval to, jak vypadá - miloval její úsměv, její oči a ona těch několik posledních dní doslova zářila. Přesto to dál byla ta tvrdohlavá a nezávislá dívka, která se držela svých předsevzetí - dál učila Adele, trvala na tom. Nikoho by ani nenapadlo, že tahle nenápadně oblečená mladá žena, bez jediné ozdoby nebo šperku, bude za pár dní paní tohoto velikého domu. Dál vstávala v sedm hodin ráno, umyla se, oblékla a v osm už byla připravená v učebně, aby se věnovala Adele. Když byl Edward doma, chodili všichni společně odpoledne na procházky - šel těsně vedle ní a jemně a nenápadně se jí dotýkal.
Dál s ním odmítala jíst - jedla jako vždy s ostatním služebnictvem, jen pozdě odpoledne mu nosila čaj a trávila s ním večery. Věděla, že paní Fairfaxová jí bedlivě pozoruje - dělala si o ní starosti.
Ale ty společné večery - těšil se na ně celý den… Když hodiny odbily sedmou, přišla do salonu a byli tam jen sami dva. Držel ji v náručí, objímal a hladově líbal a ona se vůbec nevzpouzela. Zpočátku byla nervozní a nejistá, ale každým dnem si byla jistější sama sebou, lépe reagovala na jeho pootevřená ústa a zkoumající jazyk. Tiskl ji k sobě, ale příliš brzy se vymanila z jeho objetí a zastavila líbání. Nevěděl, jakou sílu v sobě měla - on sám nebyl schopen přestat. Zasténal, ale jen se na něj usmála a byla pevná a neústupná. Naklonil se k ní.
Dál s ním odmítala jíst - jedla jako vždy s ostatním služebnictvem, jen pozdě odpoledne mu nosila čaj a trávila s ním večery. Věděla, že paní Fairfaxová jí bedlivě pozoruje - dělala si o ní starosti.
Ale ty společné večery - těšil se na ně celý den… Když hodiny odbily sedmou, přišla do salonu a byli tam jen sami dva. Držel ji v náručí, objímal a hladově líbal a ona se vůbec nevzpouzela. Zpočátku byla nervozní a nejistá, ale každým dnem si byla jistější sama sebou, lépe reagovala na jeho pootevřená ústa a zkoumající jazyk. Tiskl ji k sobě, ale příliš brzy se vymanila z jeho objetí a zastavila líbání. Nevěděl, jakou sílu v sobě měla - on sám nebyl schopen přestat. Zasténal, ale jen se na něj usmála a byla pevná a neústupná. Naklonil se k ní.
„Doufám, že jednou odkážu celý tenhle majetek svým dětem - a je mi jedno, jestli to budou synové nebo dcery.“
Myšlenkami se vrátil do dětství a vzpomněl si na svého otce.
Byl teď šťastný, ale jakoby cítil, že ho čeká nějaká katastrofa - byl tak blízko sňatku a normálnímu rodinnému životu, po jakém toužil, ale pořád se bál, že odhalí pravdu... Cítil se provinile za svoje lhaní, ale necítil vinu za to, že si jí vezme za ženu. Byla jeho, jenom jeho - v mysli byla ona tou opravdovou manželkou a na právo se neohlížel…
Většinu dnešního dne strávil se zemědělci a pak s právníky. V hostinci si dal jednoduchou, ale výtečnou večeři a ulehl v pokoji, který mu hostinský připravil. Byl ospalý a uvolněný - za dva dny budou spát v hotelu v Londýně, ale tentokrát nebude na lůžku sám - vedle něj bude jeho žena…
Myslel na její malé, teplé tělo, na její douhé vlasy, které tak rád hladil. Představoval si, jaké to bude, až bude konečně celá jeho - každý její centimetr. Chvěl se při tom pomyšlení, celé tělo měl jako v ohni a musel si sám ulevit - pak konečně usnul.
Druhý den ještě objel další nájemce a vydal se zpátky k domovu. Byla už skoro tma, když jel po silnici k Thornfieldu. Najednou uviděl někoho, jak spěchá po cestě směrem k němu - poznal, že to je Jane.
„Věděl jsem, že se ti bude stýskat, ale nečekal jsem, že me budeš vítat takhle venku. Je zima, ať nenastydneš.“
Naklonil se, stoupla si na špičku jeho boty a on jí vyzvedl k sobě do sedla.
„Byla jsi poslední měsíc trnitá jako růžička a teď mám pocit, že držím v náručí zbloudilou ovečku. Chyběla jsi mi…“ Hladil jí po tváři a tiskl k sobě.
„Taky jste mi chyběl, ale nechlubte se tím.“
Objal jí kolem pasu a přitáhl k sobě blíž - nemohl odolat, sklonil se a políbil jí na krk a na tvář a chtěl, aby jízda trvala déle, ale za chvilku byli v Thornfieldu. Pomohl jí slézt z koně.
Nechal si přinést večeři a zatímco jedl, seděla vedle něj a pozorovala ho - trošku se mračila, vypadala nervózně, ale nemohl přijít na to, co ji trápí. Řekla jen, že měla špatné sny, ale pak ho zavedla do svého pokoje a ukázala mu roztržený závoj…
Málem se mu zastavilo srdce. Bertha!Včera v noci byla v jejím pokoji - dost blízko na to, aby se jí mohla dotknout… Chytil jí do náruče a držel tak pevně, že mohla sotva dýchat - nemohl se dočkat, až odjedou z tohohle prokletého a nebezpečného místa...
„Když si jen pomyslím, co se mohlo stát…“ - šeptal jí do vlasů. Co kdyby přijel a našel svoji lásku mrtvou? Zešílel by stejně jako jeho manželka? Manželka… Už nikdy jí tak neřekne, díkybohu, že tohle slovo bude mít brzy jiný význam. Pustil jí z náručí a uklidňoval. Když se vrátil do svého pokoje, lehl si a těšil se na následující den, kdy konečně začne opravdový život...
Myšlenkami se vrátil do dětství a vzpomněl si na svého otce.
Byl teď šťastný, ale jakoby cítil, že ho čeká nějaká katastrofa - byl tak blízko sňatku a normálnímu rodinnému životu, po jakém toužil, ale pořád se bál, že odhalí pravdu... Cítil se provinile za svoje lhaní, ale necítil vinu za to, že si jí vezme za ženu. Byla jeho, jenom jeho - v mysli byla ona tou opravdovou manželkou a na právo se neohlížel…
Většinu dnešního dne strávil se zemědělci a pak s právníky. V hostinci si dal jednoduchou, ale výtečnou večeři a ulehl v pokoji, který mu hostinský připravil. Byl ospalý a uvolněný - za dva dny budou spát v hotelu v Londýně, ale tentokrát nebude na lůžku sám - vedle něj bude jeho žena…
Myslel na její malé, teplé tělo, na její douhé vlasy, které tak rád hladil. Představoval si, jaké to bude, až bude konečně celá jeho - každý její centimetr. Chvěl se při tom pomyšlení, celé tělo měl jako v ohni a musel si sám ulevit - pak konečně usnul.
Druhý den ještě objel další nájemce a vydal se zpátky k domovu. Byla už skoro tma, když jel po silnici k Thornfieldu. Najednou uviděl někoho, jak spěchá po cestě směrem k němu - poznal, že to je Jane.
„Věděl jsem, že se ti bude stýskat, ale nečekal jsem, že me budeš vítat takhle venku. Je zima, ať nenastydneš.“
Naklonil se, stoupla si na špičku jeho boty a on jí vyzvedl k sobě do sedla.
„Byla jsi poslední měsíc trnitá jako růžička a teď mám pocit, že držím v náručí zbloudilou ovečku. Chyběla jsi mi…“ Hladil jí po tváři a tiskl k sobě.
„Taky jste mi chyběl, ale nechlubte se tím.“
Objal jí kolem pasu a přitáhl k sobě blíž - nemohl odolat, sklonil se a políbil jí na krk a na tvář a chtěl, aby jízda trvala déle, ale za chvilku byli v Thornfieldu. Pomohl jí slézt z koně.
Nechal si přinést večeři a zatímco jedl, seděla vedle něj a pozorovala ho - trošku se mračila, vypadala nervózně, ale nemohl přijít na to, co ji trápí. Řekla jen, že měla špatné sny, ale pak ho zavedla do svého pokoje a ukázala mu roztržený závoj…
Málem se mu zastavilo srdce. Bertha!Včera v noci byla v jejím pokoji - dost blízko na to, aby se jí mohla dotknout… Chytil jí do náruče a držel tak pevně, že mohla sotva dýchat - nemohl se dočkat, až odjedou z tohohle prokletého a nebezpečného místa...
„Když si jen pomyslím, co se mohlo stát…“ - šeptal jí do vlasů. Co kdyby přijel a našel svoji lásku mrtvou? Zešílel by stejně jako jeho manželka? Manželka… Už nikdy jí tak neřekne, díkybohu, že tohle slovo bude mít brzy jiný význam. Pustil jí z náručí a uklidňoval. Když se vrátil do svého pokoje, lehl si a těšil se na následující den, kdy konečně začne opravdový život...
Žádné komentáře:
Okomentovat