Edward Rochester - I. - 18. kapitola

Kapitola osmnáctá

Listopad 1832

Měl rád Florencii a Benátky a občas se tam vracel za Giacintou. Těch několik dní, které trávil v její přítomnosti a cítil doteky jejích měkkých rukou na kůži, mu dělaly dobře. Díval se, jak sedí naproti němu a upíjel ze sklenice vína. Dlouhé vlasy měla rozpuštěné po ramenou, nedbalý oděv a bujné, velmi bujné křivky.
Byla to kurtizána a netajila se tím. Nechala se vydržovat jedním bohatým mužem, který za ní jezdil - někdy jednou a někdy dvakrát týdně. Už skoro zapomněl, jaké to je, cítit ženské rty na svých - neváhal a oplácel jí polibky. Za posledních několik měsíců si vždy jen zaplatil nějakou ženu, aby mu poskytla potěšení, ale nevázal se nikdy a nikde a jen jezdil z místa na místo...
Co teď cítil? Vzrušení? Jistě, pozoroval jí a chtěl jí - neměla na sobě žádné spodní prádlo. Přejel prsty po její kůži a ona zavzdychala. Byl vzrušený, ale poskytl jí rozkoš nejprve prsty a ústy, až pak do ní vnikl.
„Jsi tak dobrý… Někdo tě učil, že? Byl to někdo, koho jsi miloval?“
Pokrčil rameny a vzpomněl si na Celine, když to poprvé zkoušel na ní.
„To už není důležité…“
„Jediný, kdo to dělal stejně dobře jako ty, byla jiná žena. Ale no tak, snad nejsi překvapený. Už jsi viděl dvě ženy společně? Líbilo by se ti to…“

Byl neklidný. Jeho setkání s Giacintou mu znovu připomnělo neustálou touhu po teple a pohodlí domova. Cítil se stále mladý a měl pocit, jakoby ho očarovala. Měl o ní strach - byla lehkovážná, užívala si nejen s muži, ale podle svých slov i se ženami a netajila se tím. Bylo mu s ní dobře, ale toužil po něčem víc - toužil po lásce, po ženě, kterou by mohl milovat a která by byla jenom jeho. A která by dokázala milovat také jeho… Už dávno přestal o Berthě přemýšlet jako o manželce, legálně byl ženatý, ale morálně ne…
Bylo mu skoro třiatřicet a byl ženatý jedenáct let s bláznivou ženou. Byl nervózní - toužil po svobodě, po šanci hledat to, co chtěl, ale nešlo to. Jeho neklid byl jako neustálé svědění - pořád ho popoháněl dál a dál - sem a tam…

Zpátky v Paříži
1833 - Nový rok

Hodně cestoval a hledal, ale marně. Na podzim byl ve Florencii, pak v Neapoli, v Moskvě a nakonec odjel zpátky do Paříže. Hledal, ale stále nenacházel… Nevyžadoval už krásu nebo přílišnou inteligenci a vtip - hledal ženu, jejíž srdce a duše by byly spřízněné s tou jeho. Jedinou ženu, kterou by mohl nosit ve svém zatrpklém srdci - jedinou, kterou by mohl milovat…
Měl oči otevřené a ať jel kamkoliv, hledal… Ale stále nenacházel…