Kapitola dvacátápátá
Svatba a manželství
7.července 1837
Vyšel z ložnice a čekal na ní v salonu, kde se měli setkat. Předchozí tři dny trávil jako ve snu - procházeli se a povídali si až do pozdního večera. Nechtělo se mu přát jí dobrou noc a nechat jí odcházet do jejího pokoje a nemohl pochopit, že po dnešku už jí nenechá odejít, že nebude sám uléhat do svojí studené postele. Od dnešního dne jí bude mít v náručí každou noc... Měl toho tak málo, co jí mohl nabídnout, ale chtěl, aby všechno bylo perfektní.
Do kostela vešli ruku v ruce a jejich kroky se rozléhaly v prázdné budově. Farář slyšel drby o samotářském majitelu Ferndeanu - několikrát ho navštívil, ale pokaždé byl odmítnut a ne vždy zdvořile. Zámek Ferndean nebyl veliký a když stál ve dveřích, slyšel Rochestera, jak zvýšeným hlasem křičí na zaměstnance, kteří mu přišli oznámit jeho návštěvu, proto byl překvapený, když ho viděl v kostele spolu s jeho nevěstou.
Sáhl do kapsy kabátu pro malý zlatý kroužek, který celé ty dlouhé měsíce opatroval a opatrně jí ho nasadil na prst.
„Tímto prstenem si tě beru, budu tě ctít a obdaruji tě svými pozemskými statky. Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého…“
„Co Bůh spojil, člověk nerozloučí…“
Jediné, co na to mohli říct bylo vzájemné - „Miluji tě…“
Když se po obřadu poprvé podepisovala jako Jane Eyre Rochesterová, třásla se jí ruka. Domů se vrátili trochu unavení, vešli do salonu a když zavřeli dveře, přitáhl si jí do náruče a objal. Teď už byla doopravdy jeho.
„Moje malá Jane - moje žena.“
Pak vytáhl z kapsy peněženku a poprosil jí, aby vzala pětilibrovou bankovku.
„Je zvykem poskytnout týdenní plat zaměstnancům, když se nájemce ožení. Dej to prosím, Johnovi a Marii.“
Žádné komentáře:
Okomentovat