Edward Rochester - I. - 21. kapitola

Kapitola dvacátáprvní

Vídeň
červen 1835

Majitelka salonu, Clara Hoffmanová nebyla moc mladá - spíš těsně před třicítkou, ale byla opravdu velmi hezká - mírně baculatá s blond vlasy a modrýma očima. Měla andělskou tvář s krásně tvarovanými ústy a jemými rysy. Obvykle ho nepřitahovaly blondýnky, a teprve nedávno se osvobodil od Giacinty, která byla pravým opakem Clary. Přistihl se, že na ženu zírá…
Bylo to už devět měsíců od té doby, co se s Giacintou rozešel - znovu hodně cestoval a navštěvoval různé večírky. Byl unavený z prázdných rozhovorů, z hloupých flirtovacích pokusů, které na něj okolní ženy zkoušely. Věděl, že to není fér - některé z žen, které se ho snažily okouzlit, byly jistě moc krásné, ale on se choval celkem neurvale, chladně a na všechny se díval už jen jako na povrchní a majetnické. Vybudoval si tím pověst tvrdého, cynického a chladného muže. Nesnažil se už s žádnou z žen přátelit nebo rozvíjet konverzaci v něco smysluplnějšího - na většině večírků, kde byl, stál vedle se sklenicí vína v ruce a mračil se...

Ale Frau Hoffman byla po dlouhé době jediná žena, jejíž tvář mohl zařadit mezi zajímavé. Cítil se s ní víc v pohodě a věděl, že se nemusí nijak přetvařovat. Poznal za dobu svého cestování různé rakouské, anglické, francouzské a ruské šlechtičky a dámy, ale tady, v malém rakouském krejčovském salonu se cítil dobře. Zabloudil sem, když chtěl nechat pro Adele ušít nějaké šaty - jako dárek za to, že byl dlouho, velmi dlouho pryč.
Pozval ji na oběd a pak šli do nedaleké kavárny. Povídali si - Clara byla klidná a hodná a řekla mu, že ji manžel před několika lety opustil - od té doby se musí starat jen o sebe. Neměli žádné děti, tak zůstala sama - jen ona a krejčovský salon. Její společnost mu byla příjemná a těšil se na další setkání s ní. Nemiloval jí, ani po ní nijak zvlášť netoužil - jen mu s ní bylo dobře...

Clara

Pan Edward Fairfax Rochester
Hotel Wilhelmstrasse, Vídeň
26.října 1835

Pane Rochestere,

doufám, že se vám ve Vídni líbí. Mám radost, že vám mohu oznámit, že jsem našla učitelku pro Adele. Začátkem listopadu dorazí slečna, kterou jsem našla na inzerát. Dovolila jsem jí nabídnout plat, který jste říkal - tj. třicet liber ročně a slečna to přijala. Bude to sice její první učitelské místo, ale má praxi ze školy, kde doposud učila. Posílám mnoho pozdravů od Adele a mám vám vyřídit, že jí chybíte.

Alice Fairfaxová

Zamračil se a hodil dopis do ohně - nepotřeboval znát žádné podrobnosti ohledně Adele. Bylo mu to jedno, jen doufal, že se z toho francouzského kvítečku, který mu zůstal na krku, podaří vychovat mladá dáma a ne jen laciná napodobenina svojí matky...
Už zase cítil ten podivný neklid v duši a nevěděl proč - byla tím důvodem Clařina společnost? Nudila ho, neměl si s ní o čem povídat - dokázala hovořit jen o šití a o šatech a tyhle rozhovory ho unavovaly. Měl ale pocit viny, protože jinak byla hodná a laskavá. Když se seznámili, vypadalo všechno mnohem jednodušeji, ale teď zjistil, že nejeví zájem o nic jiného než o šití a vaření. Neměli žádné společné téma, nic, o čem by si spolu mohli povídat. Bylo mu třicetsedm a cítil se vyčerpaně. Nebyl si jistý, co od něj očekává - ani co očekává on od ní…

„Musím jít…“ - zašeptal.
Bylo pro něj jednodušší být sám, než být osamělý s někým jiným.Vrátil se do hotelu, vykoupal se a lehl do postele. Polštář si zmačkal do náruče a přemýšlel, jestli vůbec kdy najde někoho, koho bude moci doopravdy sevřít v náručí.
Neměl odvahu říct jí, že odjíždí pryč - nadobro…
„Jsem rád, že jsem tě poznal, Claro, jsi úžasná žena a přál bych si, abych ti mohl dát to, co potřebuješ…“
„Ty mě opuštíš?“
„Je mi to líto, ale musím. V bance jsem ti založil účet, jistě ti to pomůže do budoucnosti…“
Nenáviděl se za to, co říkal, ale ulevilo se mu.

20.ledna 1836

Ležel v hotelovém pokoji a přemýšlel o tom, co mu dnes řekl starý pan Lanthorp...
„Nevzdávej se, Edwarde…“
Ale stalo se - už ztratil víru, že najde, co hledá...
„Jakou vůbec hledáš ženu?“
Myslel na Celine - chtěl věrnost, vytrvalost a trpělivost a Celine neměla ani jednu z nich…
Myslel na Giacintu - chtěl lásku, náklonnost a něhu - ani ona to neměla…
Myslel na Claru - chtěl přirozenou inteligenci, někoho, s kým by si mohl povídat, ne se jen milovat…
Hořce se usmál - nežádám příliš mnoho? Nemyslel si, že žádá příliš - ale Bůh si zřejmě myslel, že si nezaslouží takovou ženu... Možná není hoden takové ženy… Promarnil spoustu let svého života, žil jen radostmi a oddával se pokušení a chtíči - to byly asi důvody, proč si nezaslouží lásku - opravdovou lásku…
Udělal vlastně jen jedinou dobrou věc - postaral se o Adele. Měl pocit, jako kdyby byl trestaný - cítil se špinavý uvnitř - zbytečný, využitý. Otočil se a čekal na spánek, aby ho chránil před jeho vlastními myšlenkami a obavami. Ráno se probudil velmi brzy, rozloučil se s Hugovým otcem, zapískal na psa, nasedl na koně a vydal se domů. Znovu zpátky na Thornfield Hall…